10 C 208/2020-15 — Okresní soud v Semilech

Žalobce se domáhal vůči žalovanému žalobou podanou dne [datum] ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplacení částky 1 524 Kč představujících neuhrazené jízdné 24 Kč a přirážku dle přepravních podmínek žalobce 1 500 Kč za jízdu žalovaného bez jízdního dokladu dne [datum] na lince metra B. K jistině pohledávky požadoval žalobce přisouzení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení. Podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], vzal žalobce žalobu zcela zpět, a to s tvrzením o úhradě předmětné pohledávky a části nákladů řízení žalovaným po podání žaloby – konkrétně dne [datum] – v částce celkem 1 887 Kč. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2, věta první o. s. ř.). S ohledem na podání žalobce ze dne [datum] soud řízení zcela zastavil, a to aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí, neboť jeho případný nesouhlas se zpětvzetím žaloby, byť by byl odůvodněn vážnými důvody, by neměl procesní účinky, protože ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 3, 4 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., z něhož plyne, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle druhé věty citovaného ustanovení však platí, že byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Druhé z uvedených pravidel se vztahuje na projednávaný případ, neboť žalobce ke zpětvzetí žaloby přistoupil až poté, kdy žalovaný předmět řízení žalobci zaplatil až v průběhu řízení (dne [datum], tj. po podání žaloby, k němuž došlo již [datum]). Z tohoto pohledu byla tedy žaloba podána důvodně a vzata zpět byla až pro chování žalovaného v průběhu řízení. Proto soud uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci. Náklady řízení žalobce jsou představovány jednak soudním poplatkem 400 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 2 662 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Do doby podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (včetně podání tohoto návrhu) jde v právním zastoupení o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč (celkem 600 Kč), dále o 300 Kč jako náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne [datum], žaloba – vždy po 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 1., odst. 5 písm. a), vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu představují náklady právního zastoupení jednak částku 1 000 Kč jako odměnu za 1 úkon právní služby v podobě zpětvzetí žaloby (§ 14b odst. 3, § 8 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1 písm. b) AT), částku 300 Kč jako náhradu hotových výdajů spojených s tímto úkonem (§ 14b odst. 5 písm. b) AT) a náhradu za DPH 273 Kč (0,21 x (1 000 + 300)). Pokud žalovaný již částečně na náhradu nákladů řízení žalobci plnil, je na účastnících, aby toto částečné plnění náležitě zohlednili.