10 C 181/2021-9 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobce jako otce žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti tak, jak je specifikována ve výroku I tohoto rozsudku, počínaje 1. 11. 2021. Žalovaný k žalobě připojil souhlas, resp. oba účastníci písemnou dohodu o ukončení plnění vyživovací povinnosti žalobcem žalovanému s ohledem na to, že žalovaný od 1. 9. 2021 nastoupil do pracovního poměru u firmy [právnická osoba], sídlem [adresa]. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), tedy nepřipouští-li uzavření smíru povaha projednávané věci nebo byl-li by uzavřený smír v rozporu s právními předpisy. S ohledem na to, že žalovaný během řízení, a to písemným podáním z 5. 12. 2021, nárok žalobce výslovně uznal, rozhodl soud o žalobě rozsudkem pro uznání. Přihlédl při tom k tomu, že šlo o nárok z titulu vyživovacího nároku potomka vůči předkovi, přičemž potomek nabyl zletilosti a je výdělečně činný, povaha projednávané věci by tak případně umožňovala uzavření smíru mezi účastníky, tudíž v této věci neplatí omezení pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 2 o. s. ř. K vydání rozsudku pro uznání nemuselo být ve smyslu § 153a odst. 4 o. s. ř. nařízeno jednání. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. S ohledem na to, že podle obsahu spisu žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly a žádný jejich náhradu ani výslovně neuplatnil, rozhodl soud způsobem v odkazovaném výroku rozsudku.