6 C 95/2023-33 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl návrh manželky na rozvod manželství, které bylo uzavřeno dne 6. 3. 2013 na Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v České republice. Manžel s návrhem souhlasil. Svou pravomoc k rozhodnutí o rozvodu manželství občanů Vietnamu soud dovodil z čl. 20 odst. 3 vyhlášky č. 98/1984 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních. Dle tohoto ustanovení k řízení o rozvodu je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Protože manželé měli v době podání návrhu na rozvod manželství bydliště na území ČR, jsou české soudy příslušné k projednání věci. Podle čl. 20 odst. 1 Smlouvy se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení, tedy vietnamským právem. V řízení bylo oddacím listem prokázáno uzavření manželství dne 6. 3. 2013. Dále bylo zjištěno, že manželé spolu již 4 roky nežijí, vzájemně o sebe nepečují, nepodílejí se na chodu domácnosti a manžel si našel přítelkyni, se kterou má dítě a rovněž manželka má nového partnera. Žádný z účastníků nechce v nefunkčním manželství setrvat. K zachování manželství nevedly rozhovory s členy rodiny či významnými členy náboženské obce ani výzva soudu ke smíru. Podle čl. 56 odst. 1 zákona č. 52/2014/G113 o manželství a rodině ze dne 19. 7. 2014, který vešel v účinnost dnem 1. 1. 2015, jestliže o rozvod požádá pouze jeden z manželů a soudem nebylo dosaženo smíru, soud rozhodne, že se manželství rozvádí, jestliže je důvodně zjištěno, že se manželka nebo manžel dopouštějí domácího násilí nebo závažným způsobem porušují manželská práva a povinnosti a manželství je tak hluboce rozvráceno, že společný život nemůže dále pokračovat, když manželství neplní svůj účel. Podle čl. 19 odst. 1 a 2 zákona č. 52/2014/G113 jsou manželé povinni být si věrni, pomáhat si, vzájemně o sebe pečovat a naslouchat si, společně se podílet na chodu rodiny. Manželé mají povinnosti spolu žít. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství podle § 56 zákona č. 52/2014/G113, neboť manželé závažným způsobem porušují své povinnosti a manželství je tak hluboce a trvale rozvráceno, že neplní žádné své funkce a žádný z manželů nemá zájem na jeho obnovení. Proto soud návrhu vyhověl a manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žádné okolnosti případu neodůvodňují jejich přiznání (§ 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen z. ř. s.).