42 C 391/2020-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 2 649,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o sporožirovém účtu. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen účet [bankovní účet]. Po té došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru (dále jen„ smlouva o kontokorentu“), na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému možnost čerpat úvěr do výše žalobkyní nespecifikované. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši 2 551,56 Kč čerpal na sporožirovém účtu [číslo] [bankovní účet], jak vyplývá ze soupisu obratů z úvěrové účtu [číslo] [bankovní účet], avšak žalovaný do data splatnosti úvěru úvěr nesplatil a výši úvěru přečerpal nad povolený záporný zůstatek, na což byl původním věřitelem upomínán. Z důvodu prodlení se splacením poskytnutého úvěru a z důvodu přečerpání povoleného limitu, došlo původním věřitelem v souladu s čl. 3 odst. 3.2 smlouvy o kontokorentu k výpovědi smlouvy o účtu a souvisejících dohod a současně tím původní věřitel vyzval dlužníka ke splacení všech závazků. O tomto kroku byl dlužník vyrozuměn dopisem ze dne 1.2.2018. Ke dni výpovědi smlouvy, tj. ke dni 1.2.2018 činila pohledávka celkem částku ve výši 2 649,83Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 2 551,56 Kč a nesplacených úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Žalobce kromě celkové pohledávky ve výši 2 649,83Kč, požaduje dále zákonný úrok z prodlení z úvěru z jistiny ve výši 2 551,56 Kč ode dne následujícího po výpovědi smlouvy, tj. ode 2.2.2018 do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 21.5.2020. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, zůstal zcela pasivní. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“. 3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Soudu byla předložena Smlouva o osobním účtu [obec] [anonymizováno] s podpisem žalovaného a předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) ze dne [datum], z jejíhož obsahu vyplývá, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému zřídit osobní účet č. [bankovní účet] a vést tento účet pro žalovaného v korunách českých, z obsahu této listiny nelze dovodit uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru tvrzeného žalobkyní. Žalobkyně dále soudu předložila k důkazu Smlouvu o poskytování služeb SERVIS 24 s podpisem žalovaného a předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum], z jejíhož obsahu vyplývá, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat služby ovládání bankovnictví prostřednictvím mobilního telefonu, internetu, apod., z obsahu této listiny nelze dovodit uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru tvrzeného žalobkyní. Z předložené Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 20.9.2010 vyplývá, že dne 20.9.2010 požádal žalovaný předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí půjčky ve výši 70 000 Kč, s počátkem splácení do dne 22.11.2010 a se splatností k datu 23.10.2017, ani z této listiny nelze dovodit uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru tvrzeného žalobkyní. Žalobkyně svůj žalobní nárok opřela o existenci rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 551,56 Kč. Žalobkyně však tato svá skutková tvrzení důkazně nepodložila, když soudu nebyla předložena žalobkyní zmiňovaná rámcová smlouva či smlouva o kontokorentním úvěru. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru. K důkazu o poukázání částky odpovídající tvrzenému kontokorentnímu úvěru předložila žalobkyně výpis z osobního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1.12017 až 31.5.2017. Protože žalobkyně nespecifikovala, kdy mělo dojít k poskytnutí tvrzeného úvěru ve výši 2 551,56 Kč žalovanému, soud předpokládá, že se tak mělo stát v období od 1.1.2017 do 31.5.2017. Z listiny předložené žalobkyní však tato skutečnost nevyplývá, a proto nemá soud poskytnutí částky 2 551,56 Kč žalovanému od předchůdkyně žalobkyně za prokázané. Žalobkyně prokázala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně Seznamu postupovaných pohledávek. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyni tedy svědčí v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace v řízení. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby prokazatelně upomínán, a to předžalobní upomínkou ze dne 21.5.2020 s dokladem o odeslání žalovanému z téhož dne. 4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud s odkazem na argumentaci uvedenou v odstavci III. odůvodnění tohoto rozsudku za to, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru, která by byla svým obsahem ujednáním o úvěru dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platného do 31.12.2013, dle výše uvedeného ustanovení obch.z. platí:„ Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalobkyně soudu nepředložila ani důkaz svědčící o poskytnutí finančních prostředků žalovanému – viz argumentace v odstavci III. tohoto rozsudku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak nezbylo soudu, než žalobu jako celek zamítnout, neboť žalobkyně nepředložila dostatečná skutková tvrzení a důkazy pro prokázání existence žalované jistiny, natož pak pro příslušenství vycházející z dlužné jistiny. 5. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení, soudu proto nezbývá než žalobu zamítnout zejména pro neunesení břemene důkazního na straně žalobkyně. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, neboť byl v řízení zcela pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.