22 C 124/2021-54 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 3 510 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 623,99 Kč představující nezaplacený televizní poplatek za období od července 2018 do srpna 2020 s odůvodněním, že žalovaná se dne [datum] přihlásila do příslušné evidence vedené žalobkyní jako poplatník televizního poplatku a vznikla jí tak povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, což ve výše uvedeném období nečinila. Žalovaná v rámci odporu podanému proti vydanému platebnímu rozkazu a v průběhu jednání uvedla, že nárok žalobkyně považuje za neoprávněný, když žalovaná má od [datum] trvalý pobyt v [obec], kde bydlí ve společné domácnosti se svým současným manželem, Ing. [jméno] [příjmení], který je poplatníkem televizního poplatku pod [variabilní symbol]. Televizní poplatek platila v domácnosti na adrese [adresa], a to prostřednictvím SIPO, které zrušila v listopadu 2014, kdy se odtud stěhovala do domácnosti svého současného manžela. Je přesvědčena, že televizní poplatek řádně odhlásila, neboť by jí bez toho SIPO nezrušili, konkrétní okolnosti však není schopna sdělit, neboť se to stalo již před 7 lety. Až do podání žaloby ji nikdo kvůli nezaplacenému poplatku nekontaktoval Na základě zjištění učiněných z předložených listin a z výslechu žalované dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná, tehdy pod jménem [jméno] [příjmení], se v březnu 1997 přihlásila jako poplatník televizních poplatků na adrese [adresa]. Televizní poplatek hradila prostřednictvím SIPO [číslo]. Úhrada SIPO probíhala až do listopadu 2014 z bankovního účtu žalované vedeného u ČSOB. V roce 2014 se žalovaná z domu na adrese [adresa], musela odstěhovat a nejpozději od [datum] bydlela na adrese [adresa žalované]. Při stěhování na podzim 2014 si žalovaná na pobočce [anonymizováno] zajišťovala přeposílání pošty na novou adresu a současně se informovala, jak zrušit SIPO vč. odhlášení televizního poplatku, a podle poskytnutých informací postupovala. Z vyjádření [anonymizováno] však soud zjistil, že SIPO zrušeno nebylo a televizní poplatek nebyl odhlášen. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zRTP“) se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle ustanovení § 3 odst. 2 věty první zRTP je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ustanovení § 5 odst. 2 věty druhé zRTP televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti12 s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Podle ustanovení § 8 odst. 8 zRTP je z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2. Na základě zjištěného skutkového stavu a výše citovaných ustanovení zRTP dospěl soud k závěru, že v období, za které žalobce požaduje zaplacení televizního poplatku, nebyla žalovaná povinna televizní poplatek platit, neboť žila ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku. Co se týká skutečnosti, zda se žalovaná řádně z evidence poplatníků televizního poplatku odhlásila, je soud toho názoru, že pokud se žalobkyně zaplacení televizního domáhá až 7 let poté, co jej žalovaná přestala platit, je v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt vyžadovat po žalované s takovým časovým odstupem, aby prokázala, že se skutečně odhlásila, případně zjišťovat, proč ve skutečnosti k odhlášení nedošlo. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť žalovaná, která byla v řízení úspěšná, náhradu nákladů nepožadovala.