7 C 222/2021-35 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 1 133 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 13. 11. 2019 do 3. 3. 2020, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy č. uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] a dále poplatek na náklady spojené s vymáháním pohledávky v částce 200 Kč. Soud ve věci dne 20.09.2021 rozhodl rozsudkem č.j. 7 C 222/2021-21, ve kterém však opomenul rozhodnout o částce 200 Kč, představující náklady žalobkyně spojené s vymáháním služného pojistného. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud rozhodl o části jistiny doplňujícím rozsudkem bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou č. ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno] [registrační značka]. Pojistné mělo být hrazeno měsíčně po 309 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den [datum]. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a předloženého výpisu se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 13. 11. 2019 do 3. 3. 2020 v celkové výši 1 133 Kč. Ohledně nároku na zaplacení částky 200 Kč soud zjistil, že jelikož nedošlo k uhrazení dluhu ani po zániku pojištění, odeslala žalobkyně žalovanému upomínku před podáním žaloby, kdy za tuto odeslanou upomínku účtuje v souladu se Sazebníkem administrativních poplatků částku 200,00 Kč, kdy tato částka představuje skutečně vynaložené náklady klienta za zpracování a odeslání předmětné upomínky. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Ve vztahu k žalobkyní požadovaným nákladům na odeslání upomínky k zaplacení dlužného pojistného, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů na vymáhání dlužného pojistného v celkové výši 200 Kč, soud uvádí, že povinnost hradit paušalizované náklady za zaslání upomínek k plnění nebyla mezi účastníky v samotném textu předmětné pojistné smlouvy sjednána. Na základě uvedených skutečností je soud toho názoru, že nárok žalobkyně na úhradu poplatku za upomínky dlužného pojistného, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v separátním sazebníku, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v samotném textu účastníky sjednané pojistné smlouvy, nemůže obstát. Takový nárok svou povahou odpovídá ujednání o smluvní pokutě za porušení sjednané povinnosti žalovaného řádně hradit pojistné. K uvedenému je třeba doplnit, že Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011 sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. V rámci spotřebitelských smluv, kterou smlouva o sjednání povinného ručení dozajista je, nemohou být ujednání o smluvní pokutě, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávaném případě. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že žalobkyní požadované paušalizované poplatky za zaslání upomínek k úhradě dlužného pojistného ve výši 200 Kč za jednu upomínku je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítnout.