10 C 92/2021-24 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], se sídlem [adresa], bez platného jízdního dokladu. Jízdné 20 Kč a přirážku 1 500 Kč nezaplatil ani po upomínce. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2019. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit 1 520 Kč s 9 % úrokem z prodlení od 18. 10. 2018 do zaplacení. Žalobkyně svou neúčast při jednání omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, neomluvil se. Z uvedených důvodů soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně předložila listinné důkazy – dokument [číslo] ze dne 21. 6. 2019, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný dne [datum] cestoval linkou [číslo] bez jízdenky, smluvní přepravní podmínky, tarif, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky žalované a předžalobní výzvu. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že zápis o provedené přepravní kontrole eviduje pouze v podobě dokumentu [číslo]. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 o.z., podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Z § 18 a) odst. 2 a 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, z § 37 odst. 5 písm. b) a c) a § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v platném znění, z § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně vyplývá, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem o zaplacení ceny stanovené za přepravu, je povinen zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku 1 500 Kč. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 1 520 Kč s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] cestoval na lince právního předchůdce žalobkyně bez platné jízdenky. Žalobkyni byla pohledávka postoupena. Žalobkyně nepředložila doklad – zápis o provedené přepravní kontrole podepsaný revizorem, který kontrolu provedl, přestože v žalobě na tento zápis včetně jeho druhé strany odkazuje. Na výzvu soudu, aby zápis doložila, zaslala pouze doklad [číslo] který nelze považovat za požadovaný zápis. Žalobkyně si této skutečnosti byla sama vědoma, neboť při podání žaloby tento důkaz neoznačila. Uvedený dokument je pouze výpisem z databáze žalobkyně evidující pohledávky, které jí byly postoupeny jejím právním předchůdcem. Nelze vyloučit, že podpis žalovaného je naskenován z jiného dokladu. Žalobkyně tedy neprokázala řádným důkazem, že žalovaný v uvedený den cestoval bez platné jízdenky. Navíc z usnesení ze dne 1. 12. 2021 sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto, že insolvenční řízení ve věci žalovaného bylo zastaveno pro neplnění povinností žalovaným a není tak zřejmé, zda v rámci insolvenčního řízení byla na pohledávku žalobkyně poukázána nějaká částka a není tak zřejmá současná výše požadované dlužné částky. Soud proto žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná, neměla proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.