11 C 431/2021-46 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 510 Kč se zákonným úrokem ke dni 27. 10. 2021. V žalobě uvedla, že se žalovaný přihlásil do evidence televizních poplatníků 1. 3. 2006. Dostal se do prodlení s úhradou poplatků v měsících listopadu 2018 až prosinci 2020. Protože nereagoval na upomínání, musela se žalobkyně obrátit na soud. Žalovaný po obdržení žaloby ve svém vyjádření potvrdil, že se ke dni 1. 3. 2006 přihlásil do evidence televizních poplatníků. Později se dostal do ekonomických potíží. Od roku 2018 nemá žádný majetek, nemá ani faktické bydliště. Místo pobytu mění s ohledem na momentální pracovní příležitosti. Není vlastníkem žádného televizního přijímače, a proto se domnívá, že nemá povinnost televizní poplatky hradit. V průběhu nařízeného ústního jednání žalovaný doplnil, že původně bydlel v [obec] s partnerkou, která se však odstěhovala do zahraničí. S další přítelkyní bydlel krátkou dobu v [obec]. V současné době plánuje pobyt v [obec]. Žalovanou částku zaplatit nechce. V současné době se živí příležitostně na různých brigádách. Od dubna 2022 neplatí zdravotní ani sociální pojištění. Pro případ, že soud žalobě vyhoví, požádal o delší lhůtu k plnění. Žalobkyně k postoji žalovaného uvedla, že jeho tvrzení nerozporuje. Zdůraznila však, že žalovaný měl povinnost oznámit žalobkyni jakékoliv změny ohledně údajů o poplatníkovi a měl možnost se odhlásit v případě, kdy podle jeho subjektivního názoru přestal mít povinnost platit televizní poplatek. Žádnou odhlášku žalobkyně neeviduje a neeviduje ani změnu doručovací adresy. Vznik poplatkové povinnosti je sice spojen s faktickým držením televizního přijímače, což však již neplatí v případě zániku poplatkové povinnosti. Lze tudíž uzavřít, že povinnost platit poplatek není vázána na dobu držení televizního přijímače, ale na dobu po kterou je poplatník v evidenci veden. Soud provedl důkaz potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků vystaveným [anonymizována dvě slova], z něhož vyplývá, že se žalovaný jako poplatník přihlásil k 1. 3. 2006. Další důkaz soud provedl přehledem předpisů a plateb poplatníka televizních poplatků a tzv. specifikací výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení. Dovodil, že žalovaný je stále veden v evidenci poplatníků, že nezaplatil televizní poplatek 135 Kč v měsících listopadu 2018 až prosinci 2020 včetně a že na úroku z prodlení dluží k datu [datum] částku 613,81 Kč. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem fyzická osoba, která je držitelem televizního přijímače. Podle ustanovení § 7 odst. 2 téhož právního předpisu, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15 dne každého kalendářního měsíce. Ust. § 8 odst. 6 téhož právního předpisu ukládá poplatníkovi povinnost oznámit všechny rozhodné skutečnosti a změny související s evidencí televizního přijímače do 15 dnů ode dne jejích vzniku. Podle ust. § 8 odst. 8 téhož předpisu, z evidence poplatníků je povinen se odhlásit ten poplatník, který přestal být poplatníkem podle § 3 zákona, tedy například, že přestal vlastnit, držet, nebo užívat televizní přijímač. Do doby odhlášení tak dlužník zůstává poplatníkem a svědčí mu zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Soud souhlasí se závěrem žalobkyně, totiž že povinnost platit poplatek není vázána na dobu držení televizního přijímače, ale na dobu, po kterou je poplatník veden v evidenci. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podaná důvodně a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžní povinnosti, má žalobkyně právo podle ust. § 1970 o. z., na úhradu zákonných úroků, které v tomto případě požaduje výslovně do 27. 10. 2021, a které dosáhly částky 613,81 Kč. Soud přihlédl k ekonomickému zázemí žalovaného a v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., mu umožnil dluh uhradit v delší, než zákonem stanovené lhůtě, to je do 31. 12. 2022. Úspěšné žalobkyni soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívaly jednak v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč, jednak v nákladech na zastoupení advokátem. Dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v daném případě náleží advokátu žalobkyně odměna za dva úkony právní služby po 200 Kč a za dva úkony tzv. režijní paušál po 100 Kč a 21 % DPH.