16 C 171/2021-37 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující:„ tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je [anonymizováno] obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je [anonymizováno] obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [rok] [číslo] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 62, 943.60 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 2020 -11-10. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 62, 943.60 Kč a splatností dne 2020 -11-10. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2020 -12-23. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 62, 943.60 Kč nejpozději splatných dne 2020 -11-10. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovanému byl v řízení z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven zástupce z řad advokátů. Ten k nároku žalobkyně uvedl, že předmětná úvěrová smlouvy vykazuje znaky lichvy a z toho důvodu navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně předložila dostatečné důkazy svědčící o existenci úvěrového závazku vzniklého mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována dvě slova]. K žalobnímu tvrzení, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] jako věřitel se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru, předložila žalobkyně soudu dokument označený jako Smlouva o revolvingovém úvěru. Uvedená smlouva obsahuje ujednání o tom, že věřitel se zavazuje poskytnout klientovi úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč Smlouva dále upravuje výši úroků, čerpání úvěru, jeho splácení, důsledky prodlení, odstoupení od smlouvy a její výpověď. V závěru je uvedený dokument opatřen datem 27.04.2018, avšak v rubrikách, které jsou zjevně připraveny pro podpisy účastníků, žádné podpisy v jakékoli formě připojeny nejsou. Soud měl od žalobkyně dále k dispozici dokument označený jako [jméno] [anonymizována dvě slova]. Jedná se o dokument vyhotovený v anglickém jazyce, z jehož obsahu vyplývá, že jsou zde zaznamenány personálie žalovaného, a to jeho jméno, příjmení, číslo účtu, e-mailová adresa, adresa pobytu a telefonní číslo a v úvodu tohoto dokumentu zřejmě číslo půjčky, resp. úvěru [číslo] a její výše 2 270 Kč. Z uvedeného dokumentu však není zjevné, z jakého zdroje pochází, resp. z jakého zdroje pochází údaje v něm uvedené, kdo jej vyhotovil a jaký vztah má k žalovanému. Soud měl ještě od žalobkyně dále k dispozici důkaz v podobě dokumentu o standardních informacích o spotřebitelském úvěru, Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelskému úvěru poskytovaného spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice účinné od 1.9.2016, na které zmíněná smlouva o revolvingovém úvěru odkazovala a dále doklad označený jako Platební informace, který zjevně vyhotovila společnost [právnická osoba], a který je zjevně důkazem v žalobě označeným jako poslední splatná faktura. Soud měl ještě od žalobkyně k dispozici přípis ze dne 23.6.2021 adresovaný žalovanému a obsahující oznámení o postoupení pohledávky ve prospěch žalující společnosti s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 62 549 Kč na účet uvedený v tomto oznámení. Uvedené oznámení měla vyhotovit společnost [právnická osoba], avšak žádný podpis na uvedeném přípisu připojen není. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzeného úvěrového závazku, tedy smlouvy dle ust. § 2395 obč. zákoníku. Předně soud uvádí, že nezpochybňuje, že smlouvu obdobného typu lze za použití prostředků dálkové komunikace uzavřít, tj. že ji lze uzavřít způsobem popsaným v žalobě. Žalobkyně však soudu předložila doklady, z nichž není patrno, že se jedná o právní jednání žalovaného představující tvrzenou žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a následné uzavření smlouvy. Jak již shora soud naznačil, žalobkyní předložené doklady mají vypovídací hodnotu pouze v tom směru, že obsahují personálie žalovaného, a tedy nesvědčí o tom, že žalovaný projevil vůli, resp. právně jednal v tom směru, že by přistoupil k žalobkyní předložené smlouvě o úvěru o uvedeném obsahu. Důkazem o existenci úvěrového závazku, a ani důkazem o poskytnutí úvěrových prostředků není doklad označený jako platební informace s variabilním symbolem [číslo] vyhotovený společností [právnická osoba] Uvedený dokument je pouze jednostranným záznamem, tj. evidencí uvedené společnosti, přičemž není zjevné, z jakých zdrojů vychází. Nejedná se tedy o standardní výpis, který byl např. doručen žalovanému tak, aby jej mohl, byť konkludentně, schválit, a mohl tedy nepřímo svědčit o existenci tvrzeného úvěrového závazku, a popř. být i důkazem o čerpání úvěrových prostředků, resp. jejich přislíbené části z uvedeného úvěrového rámce, a tento doklad je z tohoto pohledu pouze pokračováním žalobních tvrzení, tj. nikoli důkazem o poskytnutí úvěrových prostředků. Žalobkyně navíc ani nepředložila žádný důkaz o poskytnutí jakýchkoli peněžních prostředků ve prospěch žalovaného, a z tohoto důvodu nelze ani uvažovat o bezdůvodném obohacení na straně žalovaného, jak tzv. pro všechny případy v žalobě navrhuje. Soud pouze na okraj uvádí, že nutnou podmínkou úspěchu ve sporu o vrácení úvěrových prostředků, je s ohledem na konsensuální charakter úvěrového závazku dle zmíněného ust. § 2395 obč. zákoníku nutno prokázat právě plnění úvěrujícího ve prospěch úvěrovaného. Soud se tak již pro nadbytečnost nezabýval tím, zda mohlo dojít k postoupení pohledávky, jejíž existence nebyla prokázána, a žalobu jako nedůvodnou pro neunesení břemene důkazního zamítl. Soud rovněž při rozhodování nemohl zohlednit tvrzení a důkazy zaslané žalobkyní soudu až několik dní po konaném ústním jednání, ze kterého žalobkyně svou účast omluvila a při kterém soud o nároku rozhodl. Soud dále uvádí, že nevyžádal, a tudíž ani neprovedl důkaz navržený žalobkyní k prokázání skutečnosti, že žalovaný je majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] k datu uzavření smlouvy [rok] [číslo]. Případné zjištění, že žalovaný byl majitelem označeného účtu, by totiž bylo pro soud bezvýznamné za stavu, kdy žalobkyně vůbec neprokázala poskytnutí tvrzených peněžních prostředků ze strany její tvrzené právní předchůdkyně. Navíc žalobkyně vůbec neuvádí, proč žádá při