20 C 33/2022-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhal zaplacení 1 459 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že požadovaná částka představuje dlužné pojistné podle pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], resp. poměrná část ze sjednaného (ročního) pojistného za dobu od [datum] do 26.03.2021, tj. ke dni zániku pojistné smlouvy pro neplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako„ Pojistná smlouva autopojištění [anonymizována tři slova]“, označenou [číslo]. Předmětem uvedené smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [registrační značka] Počátek pojištění byl stanoven na den [datum] a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. V uvedené smlouvě se žalovaný zavázal hradit roční pojistné ve výši 3 192 Kč v pololetních splátkách po 1 596 Kč. V uvedené smlouvě žalovaný uvedl jako korespondenční adresu [adresa žalovaného], a pro tento případ uvedl elektronickou adresu. Soud dále zjistil, že se žalobce obrátil na žalovanou s dopisem ze dne 01.02.2021, v němž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné splátky pojistného ve výši 1 596 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč a pro plnění dlužného pojistného stanovila lhůtu do 25.03.2021 a žalovaného zároveň upozornila, že nebude-li pojistné v této lhůtě zaplaceno, pojištění zanikne dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty. Uvedená výzva byla žalovanému zaslána na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě, a žalovanému doručena dne 03.02.2021, což je zřejmé ze žalobcem předložené poštovní dodejky prokazující doručení uvedené poštovní zásilky. Dopisem ze dne 06.04.2021 oznámila žalobkyně žalovanému zánik pojistné smlouvy [číslo] ke dni 25.03.2021 z důvodu nezaplacení pojistného a žalovaného zároveň vyzvala k zaplacení dlužného pojistného do data zániku pojištění a nákladů spojených s vymáháním dlužného pojištění ve výši 1 159 Kč, přičemž z obsahu předchozí upomínky je zjevné, že tyto náklady tvoří částku 300 Kč. Dopisem ze dne 03.05.2021 nazvaným pokus o smír upozornila žalobkyně žalovaného, že u pojistné smlouvy [číslo] eviduje neuhrazenou částku po zániku pojištění a požádala jej o její úhrady, a to ve výši 1 459 Kč zahrnující další paušalizované náklady na vymáhání dlužného pojistného ve výši 300 Kč. O úhradu dlužné částky byl žalovaný vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 22. 7. 2021, prostřednictvím které již byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 1 459 Kč zahrnující zjevně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč s ohledem na předchozí výzvy. Soud dále zjistil, že shora uvedená pojistná smlouva odkazovala na pojistné podmínky pro zmíněné pojištění, z jejichž článku 4 upravujícího pojistné, a to z jeho bodu 10 vyplývá, že pokud nebude pojistné zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného. Ze Sazebníku poplatků za vymáhání pojistného u produktu neživotního pojištění předloženého žalobkyní a účinného od 1. 7. 2016 vyplývá, že poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného je v sazbě 160 Kč a předžalobní upomínka po zániku pojištění formou SMS/mailu, pokud klient souhlasil s elektronickou komunikací je 80 Kč. 4. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením smlouvy ze dne [datum] vznikl mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem závazek v podobě pojistné smlouvy na podkladě zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Na základě uvedené smlouvy tak vzniklo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla specifikovaného v uvedené smlouvě a žalovanému vznikla povinnost platit sjednané pojistné. Jelikož žalovaný nezaplatil dohodnuté pojistné za příslušné pojistné období, a to ani přes výzvu žalobce, došlo podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části doručené pojistníkovi k zániku pojištění odpovědnosti, neboť byla splněna podmínka stanovena v částečně citovaném ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona, tedy že stanovená lhůta pro plnění nebyla kratší než 1 měsíc a upomínka obsahovala upozornění na možný zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného. Žalovaný byl následně dopisem ze dne 30.03.2010 upozorněn na jeho povinnost zaplatit dlužné pojistné do zániku pojištění, a jelikož žalovaný v průběhu řízení nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že požadovanou poměrnou část pojistného dosud neuhradil, uložil mu soud splnění této povinnosti v tomto rozsudku, neboť žalobce má podle ustanovení § 13 odst. 2 uvedeného zákona na toto pojistné nárok, a to včetně úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, které uplatnil za dobu od 27.03.2021 do 27.12.2021. Toto dlužné pojistné představovalo částku 859 Kč, neboť z celkové částky 1 459 Kč tvořila částka 600 Kč náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného tak, jak vyplývá z obsahu shora zmíněných upomínek. Podle skutkových zjištění má však podle přesvědčení soudu žalobkyně nárok pouze na náklady za upomínku podle předloženého Sazebníku ve výši 160 Kč, a zbývající požadavek na zaplacení těchto nákladů ve výši 440 Kč spolu s příslušným kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky za požadované období od 27. 3. 2021 do 27. 12. 2021 soud zamítl. Do nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud rovněž nezahrnul žalobkyní požadované náklady za předžalobní upomínku po zániku pojištění, které jsou v uvedeném Sazebníku vymezeny částkou 120 Kč Tyto náklady mají význam pouze potud, pokud by nedošlo k soudnímu řízení, a žalovaný by byl povinen tyto náklady zaplatil jako příslušenství pohledávky dle ustanovení § 513 obč. zák. představující náklady spojené s uplatněním pohledávky jako její příslušenství. V soudním řízení však žalobkyně tyto náklady požadovala v rámci svého zastoupení advokátem, který uvedenou předžalobní výzvu zaslal a požádal o odměnu za tento úkon v rámci rozhodování o nákladech řízení, a tedy došlo k duplicitnímu uplatnění těchto nákladů. 5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého soud tuto náhradu přiznal žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníkovi řízení, přičemž tyto náklady poměrně rozdělil s přihlédnutím k částečnému neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady v podobě soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále v podobě odměny za její zastupování advokátem v řízení za 3 úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení, výzvy k plnění a písemného podání ve věci samé podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, spolu paušální náhradou hotových výdajů ke každému z uvedených úkonů právní služby podle ustanovení § 14b odst. 2 advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, tj. náklady ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně byla úspěšná přibližně co do 70 % předmětu řízení, a při zohlednění jejího neúspěchu jí tak náleží 40 % těchto nákladů, tj. částka 596 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem podpůrně určené třídenní.