20 C 5/2022-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:,, Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Shora popsaným jednáním tak žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když nezaplatila televizní poplatky za období specifikované v níže uvedeném rozpisu dluhu žalované. Z případných mimořádných plateb žalované byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaná tedy dluží žalobkyni k dnešnímu dni celkem částku 1620,00 Kč s příslušenstvím. Dluh žalované je specifikován následovně: Rok 2020, Měsíc 01, Předpis poplatku 1 620 (Kč), Dlužná částka (Kč) 1 620 Kč, Součet nezaplacených předpisů poplatku: 1620,00 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila, přestože se žalovaná s výzvou seznámila, či se objektivně s výzvou seznámit mohla. K dnešnímu dni je žalovaná v prodlení s placením splatné pohledávky a z jejího chování nevyplývá, že by měla v úmyslu svůj dluh uhradit. Žalobkyně je oprávněna na základě předpisů práva občanského požadovat úrok z prodlení. Žalobou nárokovaná výše úroků z prodlení odpovídá právním předpisům platným a účinným v rozhodném období. Žalobkyně současně v návaznosti na výše uvedené zákonný úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 27.10.2021. S ohledem na shora uvedené žalovaná žalobci dluží celkovou částku ve výši 1888,75 Kč, sestávající z pohledávky ve výši 1620,00 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v celkové výši 268,75 Kč“. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádná ze shora uvedených skutkových tvrzení tedy za nesporná neprohlásila, a soud tak skutkový stav ve věci zjišťoval pouze na základě důkazů předložených žalobkyní. 3. Zjevně k žalobnímu tvrzení o tom, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, předložila žalobkyně soudu doklad označený jako Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – Výpis z evidence České televize. Nejen z posledně uvedeného označení, ale i z obsahu uvedeného dokumentu je zjevné, že se jedná o výpis z evidence vedené žalobkyní, přičemž tento konkrétní záznam obsahuje personálie žalované v podobě jejího jména, příjmení, data narození a adresy pobytu a údaje o přihlášení televizního poplatníka, a to leden 2019. Uvedené potvrzení bylo vystaveno žalobkyní dne 16. 9. 2021. S ohledem na to, že žalobkyně v žalobě jako důkaz ke zmíněnému tvrzení označila doklad s názvem,,Přihlášení poplatníka“, vyzval ji soud k zamezení jakýchkoliv pochybností, aby sdělila, zda se jedná o již předložený doklad označený ve skutečnosti jako„ Výpis z evidence České televize“, a pokud nikoli, aby tento jiný doklad případně předložila. Žalobkyně soudu na tuto výzvu sdělila, že nedisponuje fyzickou přihláškou, neboť přihláška byla zaktivována první platbou poplatníka, neboť žalovaná se na základě akvizice přihlásila sama přes web. Žalobkyně ve svém vyjádření dále uvedla, že byla pro žalovanou stanovena roční periodicita placení poplatků, a to převodním příkazem s tím, že přihláška byla zaevidována dne [datum] a žalovaná byla přihlášena od [datum]. Soud dále zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím České pošty, s. p. vyzvána přípisem ze dne 8. 3. 2021 k úhradě dlužných televizních poplatků, které byly evidovány jako televizní poplatky do prosince roku 2020 ve výši 1 810 Kč a dále úroky z prodlení ve výši 185,22 Kč. Uvedená výzva dále obsahovala přehled nezaplacených předpisů a to částku 1 620 Kč se splatností 15. 1. 2020. Obdobným způsobem byla žalovaná vyzvána přípisem ze dne 18. 5. 2020, prostřednictvím kterého jí byla sdělena aktuální výše závazku 1 995,52 Kč. 4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala důvodnost, a ani výši uplatněného nároku. Soud nepřehlédl naprostou procesní pasivitu žalované, která se k žalobě nevyjádřila a ani žádný důkaz soudu nepředložila. Za tohoto stavu pak má pro soud dostatečnou vypovídací hodnotu ve vztahu k tvrzení o vzniku poplatkové povinnosti žalované žalobkyní předložený důkaz označený jako Výpis z evidence České televize. Soud žalobkyni k upřesnění uvedeného důkazu vyzval pouze z toho důvodu, že v žalobě jako důkaz označila Přihlášení poplatníka, avšak soudu předkládá zjevně výpis ze své evidence poplatníků, které je podle ustanovení § 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, správcem. Evidence poplatků je však z logiky věci důsledkem předchozí přihlášky, tedy poplatník televizního poplatku zjevně nemůže být v takové evidenci, pokud se zákonem stanoveným způsobem poplatníkem televizního poplatku nestal a zároveň se nepřihlásil, popř. se za poplatníka považuje dle ust. § 3 odst. 4 uvedeného zákona. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zmíněného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce a první platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Uvedenou právní normu ostatně žalobkyně sama v žalobě cituje, avšak po žalované požaduje zaplacení částky 1 620 Kč, o níž v žalobních tvrzeních uvádí, že se jedná o součet nezaplacených poplatků za rok 2020 v měsíci lednu. Pokud navíc žalobkyně ve svém písemném vyjádření na výzvu soudu ze dne 7. 3. 2022 uvedla, že se žalovaná sama přihlásila přes web žalobkyně s tím, že v jejím případě byla stanovena roční periodicita splácení poplatků, neodpovídá toto tvrzení jednak žalobním tvrzením, a jednak je v rozporu se zmíněným ustanovením § 7 odst. 2 uvedeného zákona, dle kterého je pro fyzické osoby stanovena jiná splatnost televizních poplatků. Z žalobních tvrzení tedy není vůbec soudu zjevné, za jaké období žalobkyně televizní poplatky požaduje, neboť jak je již zmíněno, požaduje pouze souhrnnou částku ve výši 1 620 Kč specifikovanou jako dluh za měsíc leden roku 2020. Žaloba sama o sobě byla projednatelná, avšak soud po provedeném dokazování zjistil, že je třeba žalobu doplnit o skutková tvrzení, na jaké období požadované televizní poplatky připadají, a kdy nastala jejich splatnost, neboť toto nevyplývá ani z ostatních žalobkyní předložených důkazů. Soud tak žalobu pro neunesení břemene tvrzení jako nedůvodnou zamítl. 5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná jako úspěšný účastník sporu. Žalované však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.