22 C 84/2022-24 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 478,64 Kč, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] nebo [právnická osoba]), [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o [anonymizováno], v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžného účtu. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého čerpaného limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu a dále že se neocitne v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy, a to zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9 385,11 Kč převedla dne 23. 6. 2003 na nově otevřený úvěrový účet [bankovní účet], o čemž žalovaného informovala a žádala jeho okamžité splacení do 5. 7. 2003. Žalovaný řádně a včas pohledávku neuhradil a banka pohledávku úročila úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 30%. Pohledávku za žalovaným postoupila banka žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, a to s účinností od 21. 6. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 7. 2019 a žalovaný byl současně vyzván k úhradě pohledávky. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 1 507,92 Kč. Od postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ani na základě předžalobní výzvy zaslané žalovanému dne 20. 4. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne [datum] s Bankou smlouvu o [anonymizováno], na jejímž základě mu byl zřízen běžný účet a žalovanému byl za splnění podmínek ve smlouvě povolen debetní zůstatek až do výše povoleného limitu 30 000 Kč ([anonymizováno]). Z důvodu opakovaného porušování sjednaných smluvních podmínek žalovaným Banka dne 5. 7. 2003 žalovanému oznámila zrušení poskytování produktu [anonymizováno] a převedení jeho dluhu ve výši 9 400,53 Kč na nově otevření úvěrový účet, přičemž uvedený dluh byl okamžitě splatný a úročen sankční úrokovou sazbou ve výši 30 %. Banka postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným na základě smlouvy ze dne 18. 6. 2019, která nabyla účinnosti zaplacením kupní ceny žalobkyně dne 21. 6. 2019, k tomuto dni činila pohledávka za žalovaným částku 1 507,92 Kč zahrnující jistinu výši 1 478,64 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 29,28 Kč. Postoupení pohledávky oznámila Banka žalovanému dne 3. 7. 2019. Dne 20. 4. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného doporučeným dopisem k uhrazení závazku. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru vznikl mezi právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) a žalovaným závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 497 a násl. obch. zák. účinného do 31. 12. 2013. Žalobkyně prokázala, že na základě uvedené smlouvy umožnila Banka žalovanému smluveným způsobem přečerpání účtu, žalovaný však nedodržel smluvené podmínky týkající se limitu povoleného přečerpání, Banka proto převedla dle smluvních podmínek vyčerpané prostředky na úvěrový účet, úročený dle sazebníku banky, vyzvala žalovaného k jeho úhradě a rovněž prokázala postoupení pohledávky z uvedeného úvěru na žalobkyni. Žalovaný uvedená tvrzení nevyvrátil, a soud mu tak splnění povinnosti zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu tak, jak je shora vylíčeno, uložil v tomto rozsudku spolu se sankčním úrokem ve výši 30 % ročně, který žalobkyně požadovala přiznat až od dne následujícího po postoupení pohledávky, tedy od 22. 6. 2019, a dále s ohledem na jeho prodlení povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, v daném případě s ohledem na vznik prodlení dle ust. § 369 obč. zák. účinného do 30. 6. 2013, který žalobkyně rovněž žádala přiznat až od 22. 6. 2019 (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 478,64 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.