23 C 219/2022-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím představující žalovanou dosud nevrácené peněžní prostředky poskytnuté jí dne 5. 6. 2015 společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřené smlouvy o zápůjčce. 2. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně, k čemuž na základě předložených důkazů, nemohl učinit závěr o skutkovém stavu, že z předchůdkyně žalobkyně bylo na žalobkyni převedeno právo domáhat se úhrady žalobou nárokované částky. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 1. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení nemohla být zjištěna. Jinými slovy řečeno, že z žalobkyní předložených listin nemohl soud uzavřít, že by žalobkyně v důsledku postoupení projednávané pohledávky nabyla tuto pohledávku vůči žalované. Je pravdou, že žalobkyně k prokázání její aktivní legitimace sice k důkazu předložila smlouvu, na základě které mělo podle jejího tvrzení mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dojít k postoupení projednávané pohledávky, avšak v samotném textu smlouvy jakákoliv specifikace touto smlouvou postupovaných pohledávek absentuje. Navíc ačkoliv je v předmětné smlouvě o postoupení pohledávek jako její nedílná součást označena příloha, ve které měly být smlouvou postupované pohledávky specifikovány, žalobkyně uvedenou přílohu soudu nepředložila. V neposlední řadě pak soud nemohl učinit závěr o postoupení projednávané pohledávky ani z oznámení o postoupení pohledávky, které předchůdkyně žalobkyně učinila vůči žalované, neboť obsahem tohoto oznámení byla informace o postoupení pohledávky, která se však označením čísla smlouvy, ze které měla tato pohledávka vzniknout i výší dlužné částky zcela lišila, jak od čísla smlouvy, na základě které měla vzniknout projednávaná pohledávka, tak i od její výše. Navíc samotné oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. je totiž pouhým informačním úkonem, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje ani jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení (odlišně od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku). 4. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnostem rozhodným pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně se soud nezabýval existencí nároku samotného a žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl v celém rozsahu. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ačkoliv v řízení byla zcela procesně úspěšná žalovaná, žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.