33 C 21/2022-13 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla s účinností od 16. 2. 2022 zrušena jeho vyživovací povinnost k žalované. Žalobu odůvodnil tím, že Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 9 C 11/2015, byla žalobci stanovena vyživovací povinnost k žalované ve výši 4 200 Kč měsíčně. Žalobce celou dobu řádně výživné hradil a na výživné tak nevázne žádný dluh. Žalovaná dlouhodobě neprojevuje o žalobce zájem a není s ním v žádném kontaktu. Dále uvedl, že dle posledních zpráv se žalovaná v současné době soustavně nepřipravuje na budoucí povolání, je schopná být zaměstnána a živit se sama, pokud tak již nečiní. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání na den 1. 3. 2022 nedostavila, z jednání se omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Zároveň sdělila, že k návrhu otce nemá žádné námitky ani výhrady. Věc byla za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána v nepřítomnosti žalované. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 9. 3. 2015, č. j. 9 C 11/2015-24, schválil mezi účastníky smír, na základě kterého se otec zavázal s účinností od 1. 4. 2015 platit dceři na výživném částku 4 200 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 20 dne v měsíci předem. Žalovaná v rámci písemné omluvy sdělila své stanovisko a s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti od 16. 2. 2022 souhlasila. 4. Po právní stránce soud věc posuzoval podle ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. 5. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, ale pouze schopností sám se živit. Předpokladem trvání vyživovací povinnosti je neschopnost dítěte samo se živit. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila, čím potvrdila, že je v současné době schopna se sama živit. V daném případě soud dospěl k závěru, že podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti jsou dány, rozhodnutí soudu koresponduje s vůlí účastníků, a proto soud žalobě na zrušení vyživovací povinnosti vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde kriteriem je úspěch ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto by měl proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.