33 C 46/2022-15 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil vyživovací povinnost otce ke zletilé dceři, a to s účinností od 1. 3. 2022. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná ukončila studium na střední škole dne 25. 1. 2022 a od 1. 2. 2022 nastoupila do zaměstnání. 2. K nařízenému jednání na den 7. 4. 2022 se žalovaná nedostavila, z jednání se omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Věc byla za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované. 3. K předmětu řízení žalovaná sdělila, že se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí. 4. Otec v průběhu jednání doplnil, že výživné je mu strháváno exekučně ze mzdy, na výživném dosud platí částku 6 300 Kč, která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 4. 2021. 5. Z rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 14 P 166/2013 bylo zjištěno, že otci bylo stanoveno výživné na tehdy nezletilou [jméno] ve výši 4 000 Kč měsíčně, které bylo následně rozsudkem Okresního soudu v Sokolově č. j. 23 C 223/2020-23 ze dne 21. 4. 2021 zvýšeno s účinností od 1. 3. 2021 na částku 6 300 Kč měsíčně. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval podle ust. § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. 7. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaná ukončila přípravu na budoucí povolání, v současné době je zaměstnána, a proto soud dospěl k závěru, že podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti jsou dány. Vyživovací povinnost se proto zrušuje v souladu s požadavkem žalobce ke dni 1. 3. 2022. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde kriteriem je úspěch ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný, náklady řízení mu však nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.