7 C 289/2022-6 — Okresní soud v Sokolově

Manželka podala u zdejšího soudu návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželství neplní své funkce a je trvale a hluboce rozvráceno. Účastníci spolu nežijí ve společné domácnosti od roku 2017 a neudržují ani žádný kontakt. Manžel s návrhem na rozvod souhlasil a zároveň omluvil svou účast u jednání soudu, když trvale žije na Ukrajině a s ohledem na válečný stav nemůže vycestovat. Protože účastníci řízení jsou ukrajinskými státními příslušníky, je ve sporu obsažen mezinárodní prvek a soud proto nejprve řešil otázku, zda k projednání žaloby je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Vycházel přitom z článku 30 dvoustranné Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28.05.2001, podle kterého rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Vzhledem k tomu, že účastníci měli poslední společné bydliště na adrese v [obec], je podle § 88 písm. a) o.s.ř. místně příslušným k projednání žaloby Okresní soud v Sokolově. Dále soud řešil otázku, jakého právního řádu má použít. Zde postupoval dle výše citované smlouvy, podle které se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že oba účastníci jsou občany Ukrajiny, použil soud ukrajinského právního řádu, to znamená zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10. ledna 2002 upravující rozvod manželství, a to hlavu 11 tohoto zákona. Na základě provedených důkazů (oddací list účastníků) a shodného vyjádření účastníků soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství, které bylo uzavřeno dne 12.08.2017 před [stát. instituce]. Za trvání jejich manželství se narodily dvě, dnes již zletilé děti. Manželé spolu nežijí ve společné domácnosti již od roku 2017 a nemají zájem soužití obnovit. Takto zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle článku 109 zákona o rodině uvedeného shora, podle kterého soud manželství rozvede, jestliže zjistí, že návrh na rozvod odpovídá skutečnému zájmu ženy a muže a že po rozvodu nebudou porušeny jejich osobní a majetková práva a také práva jejich dětí. Vzhledem k tomu, že účastníci spolu nežijí již od roku 2017, mají zletilé děti a nemají žádný společný majetek, je zřejmé, že rozvodem manželství nebudou jejich práva porušena. Soud proto v souladu s článkem 109 zákona o rodině a s ohledem na nezvratitelný postoj účastníků žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o rozvod manželství.