20 C 86/2023-39 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že není od 6. 6. 2020 vlastníkem a provozovatelem silničního motorového vozidla specifikovaného ve výroku pod bodem I tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný kupní smlouvu k prodeji automobilu (dále i jako„ smlouva“). Žalobkyně udělila žalovanému plnou moc ke splnění ohlašovací povinnosti ve vztahu k přepisu vozidla v evidenci držitelů motorových vozidel a žalovaný se zavázal (čl. VI. smlouvy) k nahlášení změn v evidenci na vlastní náklad. Žalovaný převzatou povinnost nesplnil, a to přesto, že jej k tomu žalobkyně znovu vyzvala přípisem ze dne 3. 8. 2020. V průběhu druhé poloviny roku 2020 vyšlo najevo, že s vozidlem jsou opakovaně páchány přestupky, za které nese v důsledku porušení právní povinnosti žalovaného objektivní odpovědnost žalobkyně jako evidovaný provozovatel vozidla. Žalobkyně podala návrh na změnu v evidenci vozidel, s ohledem na absenci aktuální evidenční prohlídky však již registr odmítl provedení navrhovaných změn. Žalobkyně je tak v současné době v rozporu se skutečností evidována jako vlastník a provozovatel automobilu a bez potvrzení tohoto stavu pravomocným rozhodnutím soudu nemá možnost uvedenou situaci změnit. Jakmile se žalobkyně dozvěděla o tom, že žalovaný nedostál nadepsanému závazku, vyzvala ho ke zhojení uvedeného a bez zbytečného odkladu sama vyzvala evidenční úřad v souladu s § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ke změně evidovaných údajů. Příslušný úřad žádost odmítl s odkazem na skutečnost, že k ní nebyl přiložen protokol o evidenční prohlídce, který žalobkyně nemá a ani nemůže mít k dispozici. Žalobkyně je tak nucena postupoval v souladu s platnou judikaturou vyšších soudů v obdobných případech, mj. s ohledem na výklad podaný Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 7 As 254/2016-33 ze dne 6. 12. 2016 a zejména s ohledem na závěry Ústavního soudu obsažené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021, podle kterých se bývalý vlastník vozidla zapsaného v centrální evidenci vozidel může domáhat vyškrtnutí svých osobních údajů z evidence pouze tehdy, pokud dosáhne pravomocného rozsudku, který určí, že není vlastníkem vozidla. Tím je osvědčen i naléhavý právní zájem žalobkyně, neboť bez podání žaloby nelze odstranit zápis v evidenci, který neodpovídá hmotněprávnímu stavu, čímž žalobkyni vystavuje odpovědnosti za vozidlo, aniž by byla jeho vlastníkem či nad ním měla skutečnou kontrolu.“. 2. Žalobkyně dále požádala o vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 2 600 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského jdoucí od 5. 6. 2023. Tento požadavek žalobkyně odůvodnila tak, že:„ Žalobkyně obdržela po datu převodu automobilu a. příkaz k úhradě pokuty ve výši 1.000 Kč (příkaz [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 23. 9. 2020), vydaný na základě porušení povinnosti požádat u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností o provedení zápisu změny vlastníka vozidla; příkaz k úhradě pokuty ve výši 1.600 Kč (příkaz [stát. instituce] č.j. [spisová značka] [spisová značka] ze dne 24. 11. 2020), vydaný proto, že jako provozovatel vozidla nezajistila ve dvou případech dodržování pravidel silničního provozu. K uvedenému jednání došlo až po převodu vlastnictví k automobilu na žalovaného. Uvedené příkazy byla žalobkyně povinna uhradit proto, že žalovaný nesplnil svou smluvní povinnost zajistit za žalovanou změnu záznamu v registru silničních vozidel. V důsledku porušení právní povinnosti žalovaného tak žalobkyni vznikla škoda ve výši celkem 2.600 Kč“. 3. Žalovaný se k prvnímu požadavku žalobkyně vyjádřil tak, že potvrdil, že dne [datum] podepsal kupní smlouvu, dle které koupil vozidlo uvedené v žalobě. Toto vozidlo však tři dny poté dále prodal za stejnou kupní cenu, za jakou jej zakoupil od žalobkyně, neboť nebyl s vozidlem spokojen z hlediska jeho technického stavu. Žalovaný vyjádřil vědomost o tom, že měl zajít na evidenci vozidel a zajistit přepis. Potvrdil, že tzv. přepis vozidla na sebe, ani na dalšího kupujícího vůbec neřešil a vyjádřil pochopení, že žalobkyni nezbývá jiná možnost jejího výmazu z registru, než na základě rozsudku požadovaného v tomto řízení. 4. Soud se při zkoumání oprávněnosti prvního požadavku (určení vlastnictví vozidla) nejprve zaměřil se na posouzení toho, zdali je splněna procesní podmínka existence naléhavého právního zájmu podle ustanovení § 80 o. s. ř., dle kterého, určení, zda pro právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dán je, neboť za situace, kdy je stále v rozporu se skutečným stavem zapsána jako vlastník a provozovatel v registru vozidel, přestože vlastnické právo k vozidlu pozbyla na základě shora uvedené kupní smlouvy, a se zřetelem k tomu, že nelze zajistit potřebnou součinnost nového vlastníka, kterým již není žalovaný, nemůže podle ustanovení § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dosáhnout změny v registraci samostatnou (jednostrannou) žádostí, neboť pro takový postup zmíněný zákon ve svém ustanovení § 8a odst. 2 a § 8 odst. 4 písm. b) vyžaduje mj. předložení protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla. Splnění poslední uvedené podmínky nezbytné pro změnu v zápise registru vozidel není pro žalobkyni možné, neboť dané vozidlo nemá k dispozici tak, aby mohla uvedenou evidenční prohlídku nechat provést. S ohledem na nesporná skutková tvrzení, kdy žalovaný pravdivost citovaných žalobních tvrzení stran prodeje vozidla potvrdil, dospěl soud k závěru, že žalobkyně pozbyla své vlastnické právo k předmětnému vozidlu na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené se žalovaným podle ustanovení § 1099 obč. zák., dle kterého se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí již samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, leda že je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle ustanovení § 2079 odst. 1 obč. zák., na základě které žalobkyně splnila svojí povinnost kupujícímu odevzdat věc, v daném případě shora specifikované motorové vozidlo, a umožnila mu nabýt vlastnické právo k této věci. Od okamžiku účinnosti této smlouvy, tj. od [datum] tak žalobce již není vlastníkem ani provozovatelem vozidla specifikovaného ve výroku tohoto rozsudku, a soud tak žalobě stran tohoto požadavku na určení vyhověl. 5. O druhém z uplatněných nároků soud rozhodl postupem dle ust. § 99 o.s.ř., dle kterého pro společný návrh účastníků a uzavřenou dohodu, která není v rozporu s právními předpisy, schválil smír uvedený pod výrokem pod bodem II, a to včetně ujednání o náhradě nákladů řízení.