42 C 179/2023-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 63 909 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] dodávala elektřinu žalované do odběrného místa na adrese [adresa]. Za tyto služby jí byla dne 20.4.2022 vystavena faktura [variabilní symbol] znějící na částku 53 852 Kč splatná dne 9.5.2022, která zůstala neuhrazena. Dále jí byla dne [datum] vystavena faktura [variabilní symbol] znějící na částku 10 057 Kč splatná dne 20.6.2022, která rovněž zůstala neuhrazena. Před podáním žaloby byla žalovaná obeslána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese [adresa], a to po dobu určitou do 31.12.2023, a žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu a související služby zaplatit cenu určenou žalobkyní. Dne [datum] vyplnila žalovaná žádost o uzavření Smlouvy, její žádost byla akceptována ještě týž den, čímž došlo k uzavření Smlouvy za podmínek uvedených ve Smlouvě. Žalobkyně vyúčtovala žalované spotřebovanou elektřinu a související služby výše popsanými fakturami. Žalovaná byla následně prokazatelně upomínána k úhradě dluhu výše uvedeného předžalobní upomínkou ze dne 14.3.2023. Dlužné faktury však zůstaly neuhrazeny. Žalovaná v rámci žádosti o uzavření Smlouvy identifikovala svou osobu jakožto osobu samostatně výdělečně činnou a žalobkyně v rámci Smlouvy tedy dodávala elektřinu žalované v rámci provozování jejího podnikání. Podnikatelské oprávnění žalované doložila žalobkyně rovněž výpisem ze živnostenského rejstříku vedeného Městským úřadem Sokolov. Soud tak dospěl ke skutkovým závěrům shodným jako v žalobě. Z tvrzení žalobkyně a s ohledem na absenci tvrzení žalované o opaku má pak soud za prokázané, že žalovaná z výše uvedených žalovaných částek dosud ničeho neuhradila. 4. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud, dle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jako vztah z kupní smlouvy a dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v aktuálním znění, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Žalobkyně dodala žalované elektřinu v souladu s uzavřenou Smlouvou, žalovaná však nesplnila svou povinnost za dodanou elektřinu zaplatit. Žaloba tak byla podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ustanovení § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně požaduje úrok z prodlení od dne následujícího po splatnosti druhé z faktur. Soud proto žalobě v celém rozsahu včetně příslušenství vyhověl. 5. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Jedná se o paušalizovanou minimální náhradu pevně stanovenou výše uvedeným vládním nařízením za účelem kompenzace administrativních a interních nákladů žalobkyně coby podnikatele s opožděnými platbami žalované coby podnikatele. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 157 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 557 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis výzvy k plnění, sepis návrhu ve věci samé). 7. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.