11 C 159/2023-10 — Okresní soud v Sokolově

Navrhovatel pan [celé jméno osvojitele] podal návrh na osvojení [celé jméno osvojence], syna své manželky. V návrhu uvedl, že osvojence zná od jeho útlého věku. Chodíval s ním na procházky, a to ještě předtím, než se s jeho matkou oženil. Vlastní děti nemá, a proto touží po osvojení. [jméno] za svého syna považuje neformálně delší dobu. Osvojenec byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově č. j. 40 Nc 22059/2021 - 21 ze dne 10. 2. 2022 omezen ve svéprávnosti. Proto mu v souladu s ustanovením § 449 zákona č. 292/2013 Sb. nalézací soud ustanovil opatrovníka. Biologický otec pan [jméno] [příjmení], [datum narození] v průběhu řízení uvedl, že s osvojením souhlasí. Je nemocný a rozvíjející se choroba by v budoucnu byla překážkou péče o syna. Osvojitel společně s matkou se o [jméno] dobře starají. Matka [jméno] [příjmení] v průběhu řízení navrhla, aby soud žalobě vyhověl a i ona si přeje, aby otcem [jméno] byl navrhovatel. Osvojitel v průběhu řízení vypověděl, že matku zná už 14 let, [jméno] od jeho 2,5 roku. Byli sousedé. Vlastní děti osvojitel nemá. O [jméno] se dokáže postarat i sám. Chová se k němu jako ke svému synovi. Opatrovník ovojence doporučil návrhu osvojitele vyhovět. Soud provedl důkaz rodným listem [celé jméno osvojence], z něhož vyplývá, že jeho rodiče jsou [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dále provedl důkaz oddacím listem [celé jméno osvojitele] a [jméno] [příjmení], kteří sňatek uzavřeli [datum], rozsudkem Okresního soudu v Sokolově č. j. 40 Nc 22059/2021 - 21 ze dne 10. 2. 2022, kterým byl osvojenec omezen ve svéprávnosti. Z provedeného dokazování vyplývá, že se osvojitel několik let podílí na péči o osvojence. [jméno] je, jak vyplývá z odůvodnění citovaného rozsudku, závislý na celodenní péči bez schopnosti pracovního zapojení. Osvojitel je společně s matkou schopen a ochoten tuto péči zajišťovat, zatímco v možnostech biologického otce takovou schopnost konstatovat nelze. Podle ustanovení § 809 občanského zákoníku k osvojení je třeba souhlasu rodičů osvojovaného dítěte. Podle ustanovení § 448 zákona č. 292/2013 Sb. účastníkem řízení je osvojenec a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Podle ustanovení § 846 občanského zákoníku zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, upravuje ustanovení § 847 téhož právního předpisu. Podle odst. 1 písm. d) zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle ustanovení § 852 občanského zákoníku osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky. Podle ustanovení § 853 odst. 2 a 3 téhož právního předpisu osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. Má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použije se toto ustanovení obdobně. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi osvojitelem a osvojencem je trvale pevný vztah odpovídající vztahu mezi otcem a synem. Osvojitel nemá žádné vlastní děti. Osvojenec patří mezi jeho nejbližší osoby. Soud proto dovodil, že zákonné podmínky pro osvojení, které je obdobou osvojení zletilého, byly naplněny a návrhu vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb.