20 C 111/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí ukládající žalované zaplatit jí 3 822 Kč s příslušenstvím. Svůj požadavek odůvodnila žalobkyně tak, že se jedná o souhrn více nároků uplatněných prostřednictvím daňových dokladů (faktur), a to faktury č. , číslo, za období od 20.11.2020 do 19.12.2020, se splatností 11.01.2021, která obsahuje požadavek na zaplacení splátek za doplňkové služby Základní modem a služby ve výši 49 Kč a za Set-top box v částce 49,00 Kč, tj. celkem 98 Kč; dále faktury č. , číslo, za období od 20.12.2020 do 19.01.2021, se splatností 11.02.2021, která obsahuje která obsahuje požadavek na zaplacení splátek za doplňkové služby Základní modem ve výši 49,00 Kč a za Set-top box v částce 49,00 Kč, tj. celkem 98 Kč a faktury č. , číslo, za období od 20.01.2021 do 19.02.2021, se splatností 15.03.2021, která obsahuje požadavek na zaplacení splátek za doplňkové služby Základní modem a služby ve výši 49 Kč a za Set-top box v částce 49,00 Kč a na doplatek kupních cen za poskytnutá zařízení v částce 3.528,00 Kč, tj. celkem v případě poslední uvedené faktury 3.626,00 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně poskytovala žalované služby elektronických komunikací na základě smlouvy ze dne , datum, , za jejíž nedílnou součást byly prohlášeny Všeobecné podmínky poskytování služeb a Ceník, na něž smlouva odkazovala. Pro užívání služeb využívala žalovaná žalobkyní dodaná koncová zařízení, jejichž kupní cenu se žalovaná zavázala uhradit v obou případech ve 48 měsíčních splátkách po 49 Kč. Oznámením ze dne , datum, žalobkyně sdělila žalované, že jí poskytování služeb ke dni 11. 1. 2021 ruší, a to z důvodu neplacení dříve vystavených faktur, jejichž přehled byl žalované zaslán ještě následně, a to v rámci pokusu o smír v přípisu ze dne 22. 2. 2021, na který žalovaná zjevně nereagovala. Prostřednictvím faktur označených v prvním odstavci tohoto rozsudku byla uplatněna dlužná kupní cena za poskytnutá zařízení.4. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena účastnická smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jejíž součástí bylo mj. ujednání dle ust. § 2079 obč. zákoníku o koupi vymezených koncových zařízení pro příjem poskytovaných služeb elektronických komunikací, které žalobkyně žalované dodala, avšak žalovaná na druhé straně řádně nezaplatila kupní cenu, která byla rozložena do uvedených splátek. Žalobkyně tak v souladu se smlouvou a v ní obsaženými podmínkami zároveň s ukončením poskytovaných služeb zesplatnila svoji pohledávku na zaplacení kupní ceny, tj. v souladu se smlouvou jednostranně změnila splatnost, a důvodně požaduje zaplacení doplatku kupní ceny spolu s dříve neuhrazenými splátkami této kupní ceny v případě obou zařízení. Soud tak žalobě vyhověl, a žalované dále v souladu s požadavkem žalobkyně uložil povinnost uhradit z celkové dlužné částky úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák., a to úrok z prodlení jdoucí ode dne 16. 3. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední z uvedených faktur, z čehož je zřejmé, že s ostatními plněními byla žalovaná v prodlení již dříve.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní.