22 C 184/2023-29 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 962,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 1. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 4. 2023 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a žalobkyní. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu úvěru, který původní věřitel poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], a to ve výši 8 400 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 1. 2020. Peněžní prostředky byly na základě smlouvy o úvěru vyplaceny dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet], žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, podpis žalovaného na smlouvě o úvěru byl nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu SMS. Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal uhradit rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 562,12 Kč splatný. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy právním zástupcem žalobkyně výzvou ze dne 5. 5. 2023. Žalovaný k žalobě uvedl, že jí rozuměl, nevyhýbá se placení, ale není schopen celou částku uhradit najednou. Byl v oddlužení, které však bylo zrušeno, neboť neměl dostatek finančních prostředků na stanovené splátky. K tvrzení žalobkyně o poskytnutém úvěru potvrdil, že částku 8 400 Kč skutečně obdržel. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila soudu smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], výpis z účtu z odchozí úhradou ve výši 8400 Kč, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2023, včetně příloh, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 5. 2023, Výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 5. 5. 2023, Podací lístek ze dne 5. 5. 2023. Soud si dále vyžádal sdělení [právnická osoba] ohledně dispozičních práv k účtu, na který měl být úvěr vyplacen, a sdělení insolvenční správkyně žalovaného ohledně částky, která byla na žalovanou pohledávku vymožena v insolvenčním řízení. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně v tomto řízení. Žalobkyně tvrdila, že na ni pohledávka za žalovaným přešla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2023 s tím, že oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzva žalovanému byla následně odeslána dne 5. 5. 2023. K prokázání těchto tvrzení doložila Smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvu. Z dokumentu označeného jako Smlouva o postoupení pohledávek však vyplývá, že tato smlouva byla podepsána dne 31. 8. 2023 jednatel původního věřitele, a to elektronicky, a dne 1. 9. 2023 jednatelkou žalobkyně, a to vlastnoručně, přičemž soudu byla předložena v takové formě, ve které není možné elektronický podpis ověřit. Přílohou smlouvy je pak i seznam pohledávek, mezi kterými je i pohledávka za žalovaným označená [číslo] jménem žalovaného (s jeho dřívějším příjmením [příjmení]), rodným číslem, číslem úvěru [anonymizováno] a částkou 16 962,12 Kč. Předložené oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému a předžalobní výzva jsou pak datovány 5. 5. 2023 a dle předloženého podacího lístku byly žalovanému odeslány dne 5. 5. 2023. Na základě zjištění učiněných ze shora uvedených listin dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že na ni pohledávka za žalovaným byla dne 13. 4. 2023 platně postoupena, když předložená smlouva je datována až 1. 9. 2023, navíc má soud pochybnosti o tom, zda byla platně uzavřena, když platnost elektronického podpisu jednatele původního věřitele nebylo možné ověřit. Soud tak nemá aktivní legitimaci za prokázanou. K jednání se žalobkyně nedostavila, nepožádala o odročení a svou nepřítomností tedy žalobkyně zabránila tomu, aby jí bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení dle ustanovení § 118a o. s. ř. Soudu proto nezbylo nic jiného, než žalobu z výše uvedeného důvodu soud žalobu zamítl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II.). Výrokem III. soud uložil žalobkyni povinnost uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč podle položky 2 odst. 2 a položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, neboť elektronický platební rozkaz nemohl být vydán z důvodu, že nároky uvedené v návrhu nebylo možno vyhodnotit jako důvodné. Podle položky 1 bod 1 písm. a) činí soudní poplatek 1 000 Kč, žalobkyně zaplatila pouze 800 Kč, a proto jí byla uložena povinnost doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč.