23 C 114/2024-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Břeclavi dne 4. 2. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 355 Kč včetně příslušenství, a to z titulu neuhrazených peněžních prostředků vyúčtovaných žalované na základě účastníky uzavřené smlouvy o odvádění odpadních vod.2. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila.3. Z provedených důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.4. Z listiny nadepsané „Uznání dluhu“ soud zjistil, že žalobce dne 6. 10. 2020 vypracoval písemný návrh prohlášení žalované o uznání žalobou vzneseného nároku co do důvodu a výše tak, jak je v podrobnostech popsáno v tomto návrhu.5. Z listin nadepsaných „Daňový doklad“ soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované na úhradu stočného za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 částku 10 557 Kč, a to do 29. 1. 2018. Dále soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované na úhradu stočného za období od 1. 1. 2018 do 30. 10. 2018 částku 8 798 Kč, a to do 30. 11. 2018.6. Z listiny nadepsané „Věc: Poslední předžalobní výzva k úhradě dluhu a návrh smírného řešení“ soud zjistil, že zástupce žalobce dne 6. 10. 2018 vypracoval písemnou výzvu k úhradě žalobou nárokované částky určenou žalované.7. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění.8. Ve vztahu k žalobou vznesenému nároku, resp. k nároku na úhradu příslušenství, se žalobce domáhal úhrady částky ve výši 19 355 Kč „spolu s úrokem z prodlení z této částky do zaplacení, ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů“, jakož i „spolu s úrokem z prodlení, a to z částky 10 557 Kč od 15. 1. 2018 a z částky 8 798 Kč od 12. 11. 2018 do zaplacení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů“.9. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi 17. 2. 2021, č. j. 7 C 38/2021-7, byl žalobce vyzván k odstranění vad předmětné žaloby ze dne 4. 2. 2021, a to z důvodu její neurčitosti.10. Žalobce na shora uvedenou výzvu Okresního soudu v Břeclavi nikterak nereagoval.11. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 3. 2024, č. j. 7 C 38/2021-17, byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Břeclavi a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Sokolově.12. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 5. 2024, č. j. 23 C 114/2024-21, byl žalobce vyzván ve lhůtě 15 dnů k odstranění vad předmětné žaloby, jelikož bylo podání žalobce v části shora podrobně popsaného návrhu rozsudečného výroku vztahujícímu se k příslušenství neurčité, a to z důvodu jeho zjevné rozpornosti. Žalobce byl poučen, že nebude-li přes výzvu soudu žaloba ve stanovené lhůtě řádně opravena nebo doplněna a v řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, soud ji v této části usnesením odmítne.13. Žalobce však ani na výše uvedenou výzvu soudu ve stanovené lhůtě (ani kdykoliv později) nikterak nereagoval.14. Soud proto žalobu tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku (tedy v části vztahující se k zjevné rozpornosti rozsudečného výroku vztahujícímu se k příslušenství) v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), částečně odmítl.15. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.16. Ve vztahu k žalobou vznesenému nároku na úhradu částky 19 355 Kč soud uvádí, že ačkoliv žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod (na základě které byly následně žalované vystaveny faktury na úhradu peněžních prostředků v souhrnné výši 19 355 Kč), uvedená skutečnost nebyla v předmětném řízení prokázána. Pokud by však chtěl být žalobce se svým žalobou vzneseným nárokem úspěšný, bylo jeho povinností unést důkazní břemeno, tedy prokázat existenci předmětného tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva. Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci tvrzené uzavřené smlouvy (a pro úspěch ve věci zcela stěžejní skutečnosti), přičemž žalobce nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byl řádně a včas předvolán, nedostavil.17. Pouze na základě prokázání existence žalobcem vystavených faktur či vypracovaného návrhu písemného uznání dluhu či písemné výzvy k úhradě nemohl soud dojít k závěru, že mezi účastníky existovala jakákoliv forma závazkového vztahu ve smyslu § 1721 o. z. (či jakéhokoliv jiného relevantního zákonného ustanovení), na základě kterého by byla žalovaná povinna uhradit žalobci žalobou vznesený nárok. Soud proto žalobu ve vztahu k úhradě částky 19 355 Kč tak, jak je specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.