42 C 87/2024-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z dlužné částky ve výši dle předpisů práva občanského, žalovaný dle tvrzení žalobce dne 5.9.2023 písemně uznal svůj dluh vůči žalobci v částce 150 000 Kč co do důvodu i výše, jedná se o dluh plynoucí z nevrácené zálohy po předčasném ukončení smlouvy o dílo, záloha byla žalovanému žalobcem vyplacena, avšak dílo nebylo provedeno. Nad rámec jednostranného uznání dluhu měl žalovaný se žalobcem uzavřít téhož dne i písemnou dohodu o splácení výše uvedeného dluhu, když dlužná částka měla být uhrazena hrazena ve splátkách po 15 000 Kč splatných do každého 20. dne v měsíci počínaje 20.11.2023 až do úplného zaplacení. V rámci této dohody si žalobce se žalovaným sjednali, že pokud bude dluh uhrazen řádně a včas dle splátkového kalendáře, nebude žalobce požadovat úrok z prodlení ani náklady spojené s vymáháním pohledávky a za právní zastoupení, v opačném případě je žalobce oprávněn veškeré tyto související nároky žalovanému účtovat. Ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Soud nejprve ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 20575/2024-6, který byl žalovanému doručen do vlastních rukou 11.3.2024, a proti kterému podal žalovaný včasný odpor dne 18.3.2024, čímž došlo ke zrušení vydaného elektronického platebního rozkazu. Soud tedy následně věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, žalobce svou neúčast u jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno a případně rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. V odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že souhlasí s úhradou částky dlužné jistiny 150 000 Kč žalobci, nesouhlasí však s úhradou příslušenství ve formě úroku z prodlení a nákladů právního zastoupení. Dále navrhl rozložit dluh do splátek, jejichž výši však neuvedl, ke svým poměrům uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou, přes zimu neměl zakázky, žalobce mu způsobil škodu. Své tvrzení nepodepřel žádnými důkazy. Žalobce uvedl, že případnému rozložení dluhu do splátek by se nebránil, žalovaný však o splátky aktivně nijak neusiluje, dosud nesplatil ničeho, se žalobcem odmítá konstruktivně jednat, jedná impulzivně. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Žalobkyně k důkazu předložila listinu nazvanou Dohoda o uznání dluhu a splátkách ze dne 5.9.2023, listina obsahuje podpis žalobce a žalovaného, její předmět odpovídá skutkovým tvrzením žalobce uvedeným v odstavci č. 1 odůvodnění tohoto rozsudku, v dohodě je sjednána sankce při prodlení s úhradou jakékoliv splátky dluhu, dluh se tím stává celý splatný, splatnost 1. splátky byla v dohodě stanovena na 20.11.2023. Uzavření výše uvedené dohody předcházelo uzavření smlouvy o dílo v ústní podobě mezi účastníky a následné Odstoupení od smlouvy o dílo a předžalobní výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 23.6.2023, žalobce založil k důkazu i doručenku o dodání této písemnosti do datové schránky žalovaného z téhož data, na předžalobní upomínku ze dne 10.1.2024, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, žalovaný nereagoval. Mezi žalovaným a zástupcem žalobce probíhala emailová korespondence, a to v období do 20.11.2023, a od 22.2.2024 do 26.2.2024, kde žalovaný opakovaně uznal svůj dluh v částce 150 000 Kč a uváděl důvody pro posunutí splatnosti dluhu, přičemž do současné doby neuhradil ani první splátku.4. Provedeným dokazováním soud dospěl k níže uvedeným skutkovým závěrům. Žalobce prokázal, že žalovaný uzavřel dne 5.9.2023 se žalobcem dohodu o uznání dluhu a splátkách dluhu (dále jen „Dohoda“), dluh v rámci tohoto dokumentu žalovaný svým jednostranným prohlášením uznal co do důvodu i výše v částce 150 000 Kč. Dohoda je podepsána žalovaným a žalobcem. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 15 000 Kč v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Protože žalovaný neuhradil ani první splátku splatnou dne 20.11.2023, stal se celý dluh splatný následující den v souladu s ustanovením čl. 2.3. Dohody. Od 21.11.2023 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky 150 000 Kč a žalobce od tohoto data požaduje rovněž uhrazení úroků z prodlení.5. K právnímu posouzení věci soud uvádí, že postupoval podle právní úpravy § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“). Podle § 2053 o.z.: „ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Žalobkyně má právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“6. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovaným dne platné právní ujednání - dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem, v rámci které došlo též k jednostrannému uznání dluhu ze strany žalovaného. Žalovaný však nehradil sjednané měsíční splátky, když se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 20.11.2023, žalobkyně proto využila svého práva zesplatnit celý dluh a zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně má tedy právo na úhradu dlužné částky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný je povinen tuto částku uhradit. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky dne 21.11.2023, je tedy povinen od tohoto data uhradit žalobci i úroky z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce prokázal svá skutková tvrzení, žaloba je důvodná a proto soud její žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší, žalovaný nenavrhl výši měsíční splátky, ke svým poměrům neuvedl veškeré relevantní skutečnosti a nepředložil důkazy k jejich prokázání, ve dvou případech se k soudu nedostavil, v prvním případě se omluvil, avšak bez uvedení důvodu své nepřítomnosti, ve druhém případě se ani neomluvil.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 862 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 200 Kč ve výši 4 662 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.