7 C 166/2024-12 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Manželé podali u zdejšího soudu společný návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželství neplní své funkce a je trvale a hluboce rozvráceno. Manželé spolu nežijí ve společné domácnostiProtože účastníci řízení jsou vietnamskými státními příslušníky, je ve sporu obsažen mezinárodní prvek a soud proto nejprve řešil otázku, zda k projednání žaloby je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Vycházel přitom z článku 20 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsané v Praze dne 12.října 1982 a uveřejněné ve Sbírce zákonů z roku 1984 pod číslem 98, podle jehož odstavce 1 a 3 se rozvod řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení a k řízení o rozvodu je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Vzhledem k tomu, že účastníci měli poslední společné bydliště na adrese , adresa, , je podle § 88 písm. a) o.s.ř. místně příslušným k projednání žaloby Okresní soud v Sokolově.Dále soud řešil otázku, jakého právního řádu má použít. Zde postupoval dle článku 20 odst. 1 výše citované smlouvy, podle něhož se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že oba účastníci jsou občany Vietnamské socialistické republiky, použil soud vietnamského právního řádu, to znamená zákona o manželství a rodině (zákon č. 22/2000/QH10 ze dne 9.6.2000).Na základě provedených důkazů (oddací list účastníků) a shodného vyjádření účastníků soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství, které bylo registrováno dne 26.06.2015. Z manželství se nenarodili žádné děti.Takto zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle článku 85,89 odst. 1 a 90 zákona o manželství a rodině č. 22/2000/QH10 ze dne 25.02.2013. Vzhledem k tomu, že účastníci spolu nežijí již od září 2013, je zřejmé, že jejich manželství nesplnilo svůj účel, a proto soud neshledal vhodným řešením jejich usmířením. Soud proto v souladu s článkem 90 zákona o manželství a rodině a s ohledem na nezvratitelný postoj účastníků žalobě vyhověl a manželství účastníků rozvedl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o rozvod manželství.