42 C 132/2025-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 18 759 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13.10.2017 mezi společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , jako postupitelem a původním věřitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu (dále jen „Smlouva - plyn“), na základě které se zavázala zajišťovat pro žalovanou dodávky plynu na zvolené odběrné místo a žalovaná s zavázala hradit cenu za dodaný plyn a související služby dle platného ceníku a všeobecných obchodních podmínek.Na základě Smlouvy - plyn došlo k vyúčtování dodaných služeb předchůdkyní žalobkyně žalované. Předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované spotřebovaný plyn a související služby za období od 8.6.2021 do 6.6.2022 částkou ve výši 24 835,32 Kč (celková spotřeba plynu byla vyčíslena částkou 55 991,12 Kč – viz faktura , anonymizováno, včetně detailního rozpisu vyúčtování, na zálohách žalovaná uhradila 31 155,80 Kč, rozdíl v částce 24 835,32 Kč je fakturován a stal se splatný ke dni 7.7.2022), následně žalovaná uznala svůj dluh z výše uvedené faktury co do důvodu i výše a dohodla se dne 23.6.2022 s předchůdkyní žalobkyně na splácení dluhu, dluh měl být splacen v období od 8/2022 do 7/2023 pravidelnými měsíčními splátkami, za tuto dobu došlo k úhradě částky 6 076,32 Kč, částka 18 759 Kč zůstala neuhrazena.Žalovaná nereagovala na upomínky k úhradě dluhu ani na předžalobní upomínku a na svůj dluh neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19.9.2016 uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalované do odběrného místa na adrese , adresa, (dále jen „odběrné místo“), plyn, a to na dobu určitou 24 měsíců s možností automatické prolongace Smlouvy, a žalovaná se zavázala za dodaný plyn a související služby zaplatit cenu určenou dle platného ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a ceník předchůdkyně žalobkyně. Předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované spotřebovaný plyn a související služby za období od 8.6.2021 do 6.6.2022 částkou ve výši 24 835,32 Kč (celková spotřeba plynu byla vyčíslena částkou 55 991,12 Kč – viz faktura , anonymizováno, včetně detailního rozpisu vyúčtování, na zálohách žalovaná uhradila 31 155,80 Kč, rozdíl v částce 24 835,32 Kč je fakturován a stal se splatný ke dni 7.7.2022), následně žalovaná uznala svůj dluh z výše uvedené faktury co do důvodu i výše a dohodla se dne 16.8.2022 s předchůdkyní žalobkyně na splácení dluhu, dluh měl být splacen v období od 8/2022 do 7/2023 pravidelnými měsíčními splátkami po 2 070 Kč, za tuto dobu došlo k úhradě částky 6 076,32 Kč, částka 18 759 Kč zůstala neuhrazena. Dne 7.5.2025 prokazatelně zaslal zástupce žalobkyně doporučeně žalované předžalobní výzvu, ze které vyplývá, že žalovaná výše uvedenou fakturu neuhradila. Ještě před tím byla žalovaná k úhradě dluhu opakovaně písemně urgována. K postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2017 ve znění dodatku č. 1, 2, 3, žalobkyně doložila uhrazení kupní ceny za postoupené pohledávky, žalované bylo postoupení jeho pohledávky písemně oznámeno postupitelem.Soud tak dospěl ke skutkovým závěrům shodným jako v žalobě. Z tvrzení žalobkyně a s ohledem na absenci tvrzení žalované o opaku má pak soud za prokázané, že žalovaná z výše uvedených žalovaných částek dosud ničeho neuhradila.4. Zjištěný skutkový stav dále posuzoval soud, pokud jde o dluh ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu, dle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ jako vztah z kupní smlouvy a dle § 72 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v aktuálním znění, jako smlouvu o dodávce plynu. Předchůdkyně žalobkyně dodala žalované výše uvedené komodity v souladu s uzavřenou Smlouvou - plyn, žalovaná však nesplnila svou povinnost za dodaný plyn zaplatit.Žalovaná navíc uznala svůj dluh z neuhrazené faktury co do důvodu i výše a dohodla se s předchůdkyní žalobkyně na postupném splácení dluhu, splátkový kalendář však nedodržela, částka 18 759 Kč se tak pro prodlení žalované se třetí splátkou stala splatnou, na tato skutková zjištění aplikoval soud § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“). Podle § 2053 o.z.: „ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Dospěl tedy k závěru, že žalovaná uznala žalobkyni v rámci výše uvedeného uznání dluhu a dohody o úhradě dluhu svůj dluh uvedený v žalobě co do důvodu i výše, zavázala se hradit tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 070 Kč, tento svůj závazek však nesplnila, když se dostal do prodlení s úhradou třetí splátky, žalobkyně proto po právu zesplatnila celý dluh a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu v částce 18 759 Kč.Pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 o.z. postoupena smluvně na žalobkyni. Soud tak žalované splnění jejích povinnosti uložil v tomto rozsudku, přičemž žalobkyně má vedle žalované jistiny úvěru dále nárok na úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 759 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.6. Ke splnění uložených povinností stanovil soud třídenní lhůtu od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.