6 C 256/2020-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p. c. l. byla 19. 5. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž byla žalované poskytnuta žalované zápůjčka ve výši 1 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky uhradit do 7. 6. 2014, což však neučinila. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], tedy listinu pod názvem„ [jméno] application“, jejímž odesláním žalovaná potvrdila, že se seznámila s všeobecnými obchodními podmínkami a informacemi v nich uvedenými a smlouva byla uzavřena formou textové zprávy SMS. Žalovaná dlužnou částku neuhradila a pohledávka z této smlouva pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaná byla vyrozuměna, avšak dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listiny smlouva o zápůjčce ze dne 19. 5. 2017 nevyplynulo, že by mezi [právnická osoba], která zde navíc nebyla specifikována, došlo skutečně k uzavření smlouvy o zápůjčce se žalovanou dne 19. 5. 2015 s tím, že u žalované není smlouva podepsána, ani zde není uveden jakýkoli kód SMS. Z listiny [jméno] application pak soud nemohl provádět žádná zjištění, neboť tato listina nebyla přeložena v českém jazyce a jako taková nemohla být provedena jako platný důkaz, přičemž žalobkyně se neúčastnila ústního jednání v této věci a soud jí proto nemohl v tomto smyslu poskytnout poučení. Z předložených důkazů rovněž nevyplynula jakákoli ingerence žalované, která by směřovala k uzavření předmětné smlouvy, a to včetně identifikace, například občanského průkazu a podobně s tím, že žalobkyně ani nepředložila žádný důkaz, který by směřoval k tomu, že na základě údajů poskytnutých [právnická osoba] byla předmětná smlouva uzavřena formou SMS. Z těchto důvodů pak není již rozhodné, že byla vystavena vůči žalované faktura [číslo] směřující k úhradě částky 1 000 Kč z předmětné kupní smlouvy, ani že bylo prokázáno, že nárok z této smlouvy měl být smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupen na žalobkyni, která byla o tomto postoupení vyrozuměna oznámením z 18. 1. 2018 včetně poštovního podacího archu, ani předžalobní upomínky z 11. 3. 2020 včetně poštovního podacího archu ze 17. 3. 2020. 4. Z provedeného dokazování soud vyvodil závěr, že žalobkyně neprokázala skutečnost, že by žalovaná uzavřela s její právní předchůdkyní předmětnou smlouvu o zápůjčce, neboť ze smlouvy není patrné, že jí žalovaná skutečně podepsala, žalobkyně neprokázala skutečnost, že by žalovaná zaslala platné údaje o své osobě a požádala o uzavření této smlouvy, k níž mělo dojít formou SMS, což však žalobkyně rovněž neprokázala, přičemž žalobkyně se neúčastí při jednání zprostila možnosti, aby v tomto směru byla ze strany soudu v souladu s ustanovením § 118a) odst. 3 o. s. ř. poučena. Rovněž žalobkyně neprokázala skutečnost, že částka 1 000 Kč byla skutečně žalované poukázána, neboť ve spisu rovněž absentuje důkaz o tom, že by tak učinila. Soudu tedy nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 5. Žalovaná byla ve věci úspěšná a měla by mít podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalovaná však nebyla v řízení aktivní, žádné náklady spojené s tímto řízením jí tedy nevznikly, a proto soud o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.