7 C 51/2021-15 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že žalovaná je držitelem televizního přijímače. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky za období říjen 2017 – leden 2020 v částce po 135 Kč měsíčně a dluží tedy částku v celkové výši 3 780 Kč (28 x 135 Kč). 2. Soud má výše uvedená skutková tvrzení žalobce za prokázaná, když v řízení bylo zjištěno, že žalovaná se stala v květnu 1999 držitelem televizního přijímače s tím, že výše uvedené televizní poplatky v předmětném období žalobci neuhradila. 3. V právní rovině soud konstatuje, že nárok žalobce se opírá o ustanovení § 3 odst. 2, § 7 odst. 2 a § 10 z. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Výše televizního poplatku pak vyplývá z § 6 citovaného zákona. 4. S ohledem na shora uvedené soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to nejen ohledně částky ve výši 3 780 Kč, nýbrž i ohledně úroků z prodlení. Nárok na úrok z prodlení pak vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 5. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení tvoří paušální náhrada ve výši 200 Kč, která byla stanovena dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za dva úkony (výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Výše odměny za tyto úkony byla stanovena podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky. Součástí náhrady nákladů řízení je dále i zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Ve vztahu k nákladům řízení pak pro úplnost soud dodává, že při stanovení jejich náhrady postupoval dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12.