1 C 227/2022-29 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 915 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 538,61 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, neboť žalovaný je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, žalovanému byla ze strany žalobkyně zaslána výzva k přihlášení poplatníka České televize ze dne 29. 4. 2019, žalovaný v zákonné lhůtě 30 dnů na výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně jej proto dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byl písemně upozorněn. Žalovaný se tak stal poplatníkem televizního poplatku od srpna 2019 s poplatkovou povinností od září 2019. Odhlášení z evidence provedl žalovaný po upozornění žalobkyně na nezaplacené poplatky v červnu 2022. Žalobce se domáhá úhrady televizního poplatku za období od února 2020 do června 2022 tedy za 29 měsíců. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Jedná se o náklady za odeslané upomínky. Žalovaný přes výzvu dlužné poplatky nezaplatil. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, uvedl, že nemá televizní přijímač, za této situace považuje žalobu za rozpornou s dobrými mravy. Protože neužívá služby žalobkyně, nebude platit televizní poplatky, žalobkyně v minulosti telefonicky a e-mailem oznamoval, že nevlastní televizor. 3. Žalobkyně svá skutková tvrzení prokázala výzvou k přihlášení poplatníka, písemnou informací o zařazení do evidence poplatníků televizních poplatků. Skutečnost, že televizní poplatky za uvedené období od února 2020 do června 2022, nebyla mezi účastníky sporná. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný nereagoval na výzvu k přihlášení poplatníka televizních poplatků, nebylo ze strany žalovaného vyvráceno. Přes poučení, že žalovaný nese důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že vyrozumíval žalobkyni, že není vlastníkem televizního přijímače, o přes poučení o následcích neunesení důkazního břemene, žalovaný neoznačil a nepředložil žádné důkazy, kterými by prokázal, že vyrozuměl žalobkyni před červnem 2022, že nevlastní televizní přijímač. 4. Nárok žalobkyně na úhradu televizních poplatků vyplývá z § 3 odst. 2, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný byl dle shora uvedeného ustanovení povinen hradit televizní poplatky do odhlášení z evidence poplatníků televizních poplatků, tj. do června 2022 včetně. K námitkám žalovaného soud uvádí, že poplatková povinnost vzniká v případě nečinnosti na výzvu žalobkyně přímo ze zákona dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. Výše televizního poplatku je stanovena § 6 citovaného zákona v částce 135 Kč měsíčně. Pro zánik povinnosti poplatníka platit televizní poplatky zákon vyžaduje dle § 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb. odhlášení se z evidence poplatníků, tedy aktivní jednání konkrétního poplatníka, v tomto případě žalovaného. Povinnost žalovaného hradit televizní poplatky tak zanikla v červnu 2022, kdy se žalovaný z evidence poplatníků odhlásil z důvodu, že není vlastníkem televizoru. Soud neshledal v postupu žalobkyně, když žalobkyně postupovala podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, rozpor s dobrými mravy. Částka 64 Kč představující náklady za upomínky k zaplacení tvoří dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, příslušenství pohledávky. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobě vyhověl včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 č. j. I US 3344/2012 a dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 700 Kč, a to za tři úkony po 100 Kč (výzva k plnění, podání návrhu a vyjádření se k odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.