1 C 44/2022-27 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 2 510 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný je vlastníkem osobního vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm2 do 2 500 cm3 [registrační značka]. Žalovaný neměl ode dne 11. 12. 2018 do 13. 1. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně má proto nárok na příspěvek za vozidlo za 34 dní po 65 Kč a na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala dne 28. 1. 2021 žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala 13. 4. 2021. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na příspěvek uplatňuje vůči žalovanému jako skutečnému vlastníku vozidla, neboť osoba zapsaná v registru vozidel na její výzvu sdělila a doložila, že v předmětném období nebyla vlastníkem vozidla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem vozidla [značka automobilu] [registrační značka], v době od 14. 1. 2019 do 17. 1. 2022, kdy vozidlo zaniklo. Vlastníkem vozidla se stal na základě kupní smlouvy uzavřené s předchozím majitelem [jméno] [jméno] ze dne [datum]. V registru vozidel je veden jako vlastník a provozovatel od 14. 1. 2019. V článku 2 shora uvedené kupní smlouvy bylo sjednáno, že vlastnické právo přechází na kupujícího, tj. na žalovaného, zaplacením kupní ceny. Účastníci sjednali ve smyslu § 2132 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tzv. výhradu vlastnického práva. Ve věci nebylo prokázáno, kdy žalovaný sjednanou kupní cenu uhradil a kdy přešlo vlastnické právo k vozidlu na žalovaného. Soud proto vychází z údajů z registru silničních vozidel, z něhož vyplývá, že žalovaný je vlastníkem vozidla od 14. 1. 2019, neboť platí presumpce správnosti údajů uvedených v registru silničních vozidel, není-li prokázán opak. 4. Ve věci bylo dále prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP datovanou dnem 28. 1. 2021, podle informací o zásilce České pošty a.s. byla zásilka doručena žalovanému dne 29. 1. 2021. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1991 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Pro úplnost soud uvádí, že nebylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k příspěvku do garančního fondu do jednoho roku od okamžiku, kdy se dozvěděla o tvrzeném vlastnictví žalovaného. 5. Žalobkyně neprokázala, že žalovaný je vlastníkem, popř. provozovatelem vozidla, a že v zákonné lhůtě jednoho roku odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ohledně důkazního břemene se vztahuje jen na poučování v rámci jednání soudu, poučení nemohl soud s ohledem na nepřítomnost žalované poskytnout. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Protože žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení.