4 C 73/2022-186 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 287 540,03 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 29. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 300 000 Kč, a to pokud bude požádáno o čerpání úvěru do dne 1. 4. 2019. Použití peněžních prostředků bylo částečně účelově vázáno na uhrazení úvěru ze smlouvy [číslo] ze dne 28. 5. 2018, ve zbylé části nebyly prostředky nijak účelově vázány. Úvěr je u žalobce veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] Součástí smlouvy o úvěru jsou dle článku I. odst. I.1 Smlouvy i obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry. Žalovaná vyčerpala úvěr tak, že dnem 1. 4. 2019 vyčerpala částku ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 784 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 15. 5. 2019 a poslední při řádném splácení měla být zaplacena 15. 4. 2027. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit spolu s úvěrovým úrokem, přičemž výše úrokové sazby činí dle Smlouvy 4,9 % ročně. Dále žalobce uvedl, že dle článku 8 odst. 8.2 Všeobecných obchodních podmínek, pokud je žalovaná v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobci, je žalobce oprávněn požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení. Dle článku I. odst. I.7 Smlouvy je žalobce oprávněn požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Protože úvěr nebyl žalovanou řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 15. 7. 2020. Ke dni 9. 4. 2021 (datum podání žaloby) činí pohledávka žalobce částku 325 543,02 Kč, t. j. jistina úvěru po splatnosti ve výši 284 490,03 Kč, poplatky po splatnosti ve výši 3 050 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 4,9 % ročně z jistiny pohledávky ve výši 284 490,03 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, t. j. ode dne 15. 7. 2020 (zesplatnění) v kapitalizované výši 20 661,44 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny a poplatků ve výši 287 540,03 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění, t. j. ode dne 15. 7. 2020 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 17 341,55 Kč, a to v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Tyto částky tedy žalobce po žalované požaduje. 2. Opatrovník žalované ve svém vyjádření uvedl, že namítá skutečnost, že nelze ověřit, zda smlouvou skutečně podepsala žalovaná a navrhuje, nechť žalobkyně dostatečným způsobem doloží, že smlouva byla skutečně podepsána osobou, která je žalovaná. Z předložených listinných důkazů plyne, že smlouva měla být uzavřena osobou se jménem a osobními údaji žalované, nicméně nelze mít za to, že podpis na smlouvě je skutečně této osoby. Dále opatrovník upozorňuje na fakt, že z povolení odkladu splátek není zřejmé, zda se splátky odkládají tak, že žalovaná nemusela hradit splátku v měsíci listopadu 2019, v prosinci 2019 a lednu 2020 s tím, že další splátka měla být uhrazena do 15. 2. 2020 anebo odklad spočíval v odkladu měsíců prosinec 2019, leden 2020 a únor 2020 a další běžná splátka měla být uhrazena až k 15. 3. 2020. S ohledem na poplatky, které souvisejí s prodlením dluhu, má opatrovník za to, že je nutné, aby žalobce upřesnil, za jaké konkrétní období žádá příslušenství. Dále opatrovník uvedl, že vznáší námitku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z předložené listinné dokumentace plyne, že žalobce se dotazoval žalované ohledně její osoby tak, že zjistil, zda se jedná o osobu zaměstnanou ve společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 18 460 Kč mající základní vzdělání, vdovu žijící v nájemním bytě, měsíčně hradící závazek 3 052 Kč. Dále mělo dojít k lustraci žalované v databázi SOLUS, BRKI, NRKI a k využití Telco Score, nicméně žádná listina prokazující, že skutečně žalobce učinil příslušnou lustraci, spolu s žalobou doložena nebyla. Opatrovník tak má za to, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost, když řádně neověřoval úvěruschopnost žalované. Je zřejmé, že se žalobce spokojil s pouhým prohlášením žalované, že jí uvedené údaje jsou správné, sám si ničeho neověřoval, nežádal po žalované doložení nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, nezjišťoval ani pravidelné běžné měsíční náklady žalované. Pokud údajně měla žalovaná doložit historii běžného účtu, kam je jí zasílán pravidelný příjem, pak tento dokument nebyl jako důkaz k žalobě přiložen. V tomto smyslu opatrovník upozorňuje, že i doložení historie běžného účtu je nedostatečným zjišťováním úvěruschopnosti, je zde nutné vycházet i z jednotlivých plateb/výběrů, které jsou ve výpisu z účtu uvedeny a tyto porovnat se všemi zjištěnými doloženými a ověřenými skutečnostmi. Ze všech těchto důvodů opatrovník navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Žalobce následně uvedl, že považuje za dostatečně prokázanou skutečnost, že byla uzavřena smlouva o úvěru se žalovanou. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem, a to dvěma zaměstnanci banky. Rovněž v budoucnu byla totožnost žalované ověřena třetím pracovníkem banky při žádosti o změnu úvěru ze dne 25. 10. 2019. I v tomto případě byla totožnost ověřena z občanského průkazu žalované. Konečně a zejména žalobce dokládá uzavření smlouvy výpisem z účtu žalované, kdy sjednané finanční prostředky skutečně byly vyplaceny na účet žalované. Výpis z účtu je v souladu s ustálenou judikaturou důkazem o tom, že finanční prostředky byly skutečně poskytnuty. Dále žalobce uvedl, že do spisu zakládá historii účtu ZUHI, kde jsou patrné běžné transakce žalované, tedy je zde patrná i ta skutečnost, že žalovaná svůj dluh po určitou dobu splácela. První splátku žalovaná uhradila dne 15. 4. 2019 ve výši 571,67 Kč. Dále 15. 5. 2019 uhradila 4 034 Kč, 15. 6. 2019 4 034 Kč, 15. 7. 2019 3 919,27 Kč, 1. 7. 2019 9 15,92 Kč, 15. 8. 2019 111,33 Kč, 19. 8. 2019 3 925,03 Kč, 15. 9. 2019 4 034 Kč a 15. 10. 2019 4 034 Kč. Z těchto částek tedy na jistinu bylo zaplaceno 15 509,97 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak žalobce zkoumal příjem, který byl zjištěn na základě deklarace a doložení příjmů (historie běžného účtu v [peněžní ústav]) – 18 460 Kč, dále zkoumal výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity – 12 504,72 Kč. Výdaje byly vypočteny na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti včetně vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Dále žalobce zkoumal platební kapacitu, která vypočtena systémem činila 5 955,28 Kč. Platební kapacita pro splátku ve výši 3 784 Kč tedy byla dostatečná s tím, že zaměstnání bylo na dobu neurčitou. Dále žalobce zkoumal zadluženost žalované, která byla zjišťována z transakcí žalované plus CBCB – O.K. bez negativních informací, dále rizikovost klienta a dále risk KO KRITÉRIA. Žalobce tak má za to, že s péčí řádného hospodáře prověřil úvěruschopnost žalované splácet, když vycházel ze všech jím dostupných prostředků, zároveň v případech, kdy je to možné, klade žalobce velkou váhu na historii transakcí, kterou u dlužníků disponuje. Žalobce tedy má za to, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované dostatečně, pak navrhuje, aby soud přiznal žalobci bezdůvodné obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od výzvy k zaplacení a náklady řízení. 4. Opatrovník žalované následně uvedl, že žalobce pokud jde o vyjádření týkající se úvěruschopnosti žalované nedoplnil nic dalšího, co by nevyplývalo z žalobního návrhu a příloh. Pokud jde o finanční stránku žalované, pak zde žalobce nesplnil své zákonné povinnosti vyplývající z § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále opatrovník uvedl, že pokud žalobce nedoložil k žalobě historii běžného účtu žalované, kterou měl k dispozici, neboť žalovaná měla zřízený běžný účet u žalobce, vyplývá z toho, že historie běžného účtu žalobcem prověřována nebyla. Pokud jde o výdaje, zde se žalobce spokojil pouze s obecnými tvrzeními, která však nejsou k prokázání úvěruschopnosti dostačující. Je nepřípustné vycházet pouze zákonem stanoveného životního minima a z pouhých ničím nedoložených tvrzení žalované k relevantním výdajům, které lze rozumně doložit. Opatrovník žalované tedy setrvává na tom, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ověřit úvěruschopnost žalované a navrhl zamítnutí žaloby. 5. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokazoval žádostí o poskytnutí úvěru, z níž bylo zjištěno, že jako žadatel je uvedena žalovaná, žádá o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. Žalovaná zde uvedla, že je vdova, má základní vzdělání, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnána na dobu neurčitou s příjmem 18 460 Kč čistého. U výdajů uv