6 C 105/2022-63 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 86 989 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena 2. 9. 2015 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 9. 9. 2015 a žalovaná se zavázala tento úvěr za dohodnuté výše efektivní úrokové sazby 157,26 % splácet ve 42 měsíčních splátkách po 4 252 Kč splatných vždy ke každému 22. dni kalendářního měsíce od října 2015 do zaplacení, takže se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 178 584 Kč. Před uzavřením této smlouvy byla schopnost žalované řádně hradit úvěr ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované s databází umožňující posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů i na základě provedeného matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka s tím, že bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí tohoto úvěru s tím, že volné zdroje ke splácení na straně žalované jsou dostatečné. Žalovaná však neplnila řádně podmínky této smlouvy a uhradila od 21. 10. 2015 do 20. 3. 2016 pouze pět splácek po 4 252 Kč a následně dle smluvních ujednání došlo k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 22. 5. 2016. Žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 1 235 Kč a 2 x 340,16 Kč a další smluvní pokutu ve výši 552,76 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná pak hradila v období od 1. 9. 2016 do 28. 7. 2021 dalších 71 290,76 Kč, nicméně dluží na aktuálně dlužné nové jistině 85 757,09 Kč a na neuhrazených smluvních pokutách 1 232 Kč, takže požadovala po žalované celkových 86 989 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaná k případnému plnění nezaujala žádné stanovisko.3. V řízení bylo ze smlouvy ze dne 2. 9. 2022 pod č. , hodnota, zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši úvěru 50 000 Kč a strany se dohodly na jejich úhradě včetně výpůjční úrokové sazby 157,26 %, takže žalovaná uhradí 42 měsíčních splátek po 4 252 Kč, tedy celkových 178 584 Kč vždy ke každému 22. dni kalendářního měsíce počínaje říjnem 2015 do zaplacení. Pro případ neplnění si pak strany dohodly smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky v 15 dnech po termínu splatnosti a ve výši 13 % z dlužné splátky 30 dnech po splatnosti. Dále možnost zesplatnění úvěru pro případ, že nebudou hrazeny dvě splátky řádně a včas a další smluvní pokutu pro případ neuhrazení dlužné jistiny po zesplatnění odpovídající 25 % z dlužné částky. Z karty klienta k této smlouvě, potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného příjmu, výpisu běžného účtu žalované, jejich osobních údajů, předsmluvním formuláři a hodnocení klienta včetně výpisu nebankovního registru dlužníků bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala poměry žalované k tomu, zda je schopna úvěr splácet s tím, že její průměrný příjem představuje 11 120 Kč měsíčně s pracovním poměrem sjednaným na dobu neurčitou, nebyla zapsána v žádném registru dlužníků, má běžný účet s kladným zůstatkem s tím, že s ohledem na její další příjmy včetně výživného a sociálních dávek její měsíční příjem činí 18 500 Kč a jako volné zdroje jsou 6 700 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč byly žalované uhrazeny 9. 9. 2015. Z výzvy z 22. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná přestala plnit dle této smlouvy a z oznámení žalobkyně z 22. 5. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila k tomuto dni plnění z této smlouvy s tím, že žalovaná by včetně smluvní pokuty 1 232 Kč ještě zůstatek dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná by měla uhradit aktuální dlužnou částku, kterou dosud neuhradila ve výši 85 757,09 Kč včetně smluvní pokuty ve výši 1 232 Kč s tím, že jinak bude podána žaloba. Žalovaná nezpochybnila, že by tuto částku neuhradila.4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr žalobkyní ve výši 50 000 Kč dnem 9. 9. 2015, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky 2. 9. 2015 a žalovaná se je zavázala uhradit v 42 měsíčních splátkách po 4 252 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem 2005, tedy celkových 178 584 Kč. Strany si současně sjednaly pro případ prodlení se splácením smluvní pokutu a rovněž i automatické zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou splátky v délce 65 dnů. Žalovaná pak z této smlouvy uhradila do doby zesplatnění 21 260 Kč a posléze pak do doby podání žaloby celkových 102 409,62 Kč, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nesporovala.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně dostatečně posouzena úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti s ohledem na podrobné posouzení platebních schopností žalované včetně jejích příjmů s pracovního poměru, jejího zázemí a částky, kterou je schopna splácet, dospěl soud k závěru, že žalobkyně tak učinila řádně v souladu s citovaným ustanovením a uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 o. z., podle níž žalobkyně plnila a uhradila výši dohodnutého úvěru žalované dne 9. 9. 2016 50 000 Kč s tím, že žalované vznikla povinnost tuto částku vrátit a žalovaná se zavázala kromě těchto peněžních prostředků zaplatit úroky. Pokud se jedná o výši sjednaného úroku 157,26 %, se soud zabýval tím, zda byly platně sjednány.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákon vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Soud v této souvislosti ohledně sjednaných úroků provedl vlastní zjištění ohledně výše úrokových sazeb a korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice vycházející z databáze ARAD ohledně úvěru na spotřebu v měsíci, kdy byl úvěr poskytnut, tedy v září 2016 s tím, že v tomto období byla takto stanovena výše úroků na 12,11 %. Jelikož porovnáním této sazby s úvěrovou sazbou, jak byla dohodnuta mezi stranami v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 157,26 %, se podle názoru jedná o porušení dobrých mravů, neboť zjevně a mnohonásobně dohodnutá výše úroků převyšuje tuto úrokovou sazbu, která představuje průměr spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami právě v tomto období, a soud proto považuje tuto sjednanou výši úroků za absolutně neplatnou.9. Podle § 756 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.10. Soud tedy ujednání o úvěrové smlouvě týkající se poskytnutí úvěru v částce 50 000 Kč ze strany žalobkyně žalovanému považuje v souladu s ustanovením § 2395 o. z. za platné, nicméně část týkající se dohodnutých úroků, která je oddělitelná od ostatního obsahu, je podle názoru soudu absolutně neplatná. Jelikož tato výše úroků má vliv na dohodnutou celkovou výši splátek, které absorbují i nezákonně stanovenou sazbu úroků, dospívá soud k závěru, že absolutně neplatné je též celkové ujednání o splátkovém kalendáři, tedy že splatnost úroku nastává po úhradě 42 měsíčních splátek po 4 252 Kč a zabýval se tedy tím, kdy došlo ke splatnosti poskytnutého úvěru.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. V této souvislosti soud dospívá k závěru, že právě vyjádření o zesplatnění úvěru z 22. 5. 2020 je takovým úkonem, kdy věřitel požaduje plnění a žalovaná od tohoto data byla povinna dlužnou částku uhradit. Soud se v této souvislosti rovněž domnívá, že byla-li splatnost nesprávně sjednána, bylo též neplatné ujednání o tom, jakým způsobem budou započítány platby, a vycházel tedy z výše poskytnutého úvěru 50 000 Kč vyplacené žalované 9. 9. 2016, když žalovaná uhradila celkových 102 409,62 Kč, a pokud tedy žalované náleží k vyplacené částce 50 000 Kč úroky ve výši 12,11 % za situace, kdy žalovaná uhradila celkových 102 409,62 Kč, tedy výši poskytnutého úvěru více než zdvojnásobila, tato částka podle názoru soudu jednoznačně kryje shora uvedenou výši úroků a nárok žalobkyně z předmětné úvěrové smlouvy je tedy ze strany žalované uhrazen.13. Podle § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.14. Pokud se jedná o nárok na smluvní pokutu a náklady vynaložené s vymáháním jednotlivých splátek, soud v této souvislosti dospěl k závěru, že jelikož byla splatnost tohoto úvěru nesprávně sjednána, n