6 C 182/2022-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 35 220 Kč s odůvodněním, že mezi účastnicemi byla dne 9. 9. 2021 uzavřena dohoda o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše ve výši 35 220 Kč a zavázala se jej uhradit v 35 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaná se však dostala do prodlení s plněním 2 splátek, a to prvé a druhé splátky a žalobkyně využila svého smluvního oprávnění zesplatnila dluh a vyzvala k úhradě celé dlužné částky, což žalovaná ani přes předžalobní výzvu neučinila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze splátkové dohody z 9. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dohodu o uznání dluhu žalované vůči původnímu věřiteli [právnická osoba] ze smlouvy [číslo] ve výši 35 220 Kč s tím, že tato pohledávka za žalovanou pak byla věřitelem postoupena na žalobkyni, žalovaná se zavázala žalobkyni tuto částku uhradit bez jakéhokoliv úročení v 34 splátkách po 1 000 Kč měsíčně, s poslední splátkou ve výši 1 220 Kč dne 26. 8. 2024, tedy v celkových 35 splátkách s tím, že pokud neuhradí 2 splátky, má žalobkyně nárok na zesplatnění celého zbytku dluhu. Ze zesplatnění dluhu z 10. 3. 2022 včetně poštovního podacího archu z tohoto dne bylo zjištěno, že žalovaná ničeho na této smlouvě neuhradila, žalobkyně zesplatnila dluh a vyzvala k jeho úhradě v celkových 35 220 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2022 včetně poštovního podacího archu ze 14. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyrozumívána k úhradě dlužné částky. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla uzavřena dohoda o uznání dluhu ve smyslu § 2053 obč. zák., v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 35 220 Kč co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit, což nesplnila. Soud má tedy za to, že v době uznání tento dluh trval, žalovaná neprokázala jeho úhradu a soud proto žalobu považuje za důvodnou jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Jelikož v tomto případě se jedná o tzv. vzorovou, tedy opakovanou formulářovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) advokátního tarifu a dle odst. 1 písm. 3 přiznal na odměně za právní zastoupení 3 x 500 Kč, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5a), vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21 % DPH, neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, tedy 378 Kč, což s připočtením soudního poplatku 1 409 Kč představuje celkové náklady řízení 3 587 Kč.