6 C 22/2022-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 1 069 Kč, neboť dne 6. 2. 2021 použil vlak [anonymizováno] [číslo] směr České Budějovice, aniž by zaplatil jízdné ve výši 69 Kč, přičemž při kontrole neuhradil jak cenu tohoto jízdného, tak ani přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč [právnická osoba] pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2021 postoupily na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn s tím, že má plnit žalobkyni, což neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 6. 2. 2021 a oznámení o závadách z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný 6. 2. 2021 použil linku [právnická osoba] [číslo] aniž by měl platný jízdní doklad ve výši 69 Kč a nezaplatil jak toto jízdné, tak ani přirážku ve výši 1 000 Kč, když předložil [číslo obč. průkazu] a tyto skutečnosti stvrdil svým podpisem na potvrzení o nedodržení SPPO. Z oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy ze dne 9. srpna 2021, včetně poštovního podacího archu, bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupily pohledávku za žalovaným vzniklou dne 6. 2. 2021 ve výši 1 069 Kč na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o tomto informován a vyzván, aby nadále plnil žalobkyni s tím, že pokud tak ve stanovené lhůta neučiní, bude podána žaloba. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázal platnou jízdenkou, přičemž nezaplatil jak jízdné ve výši 69 Kč, tak ani postih ve výši 1 000 Kč. Tím tedy mezi nimi vznikla smlouva o přepravě ve smyslu § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a žalovaný přistoupil na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem, z nichž bylo zjištěno, že podle nich je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení přirážky ve výši 1 000 Kč, přičemž z tarifu [právnická osoba] byla zjištěna cena jízdného 69 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku jí neuhradil. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky 1 069 Kč, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.