6 C 244/2022-22 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 7 060 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], neuhradil v období od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021, tedy po dobu 104 dní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a žalobkyni tak podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vznikl nárok na zákonný příspěvek nepojištěného vozidla, ten vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku 65 Kč představuje v základu 6 760 Kč, k nimž byly připočteny náklady za uplatnění ve výši 300 Kč a jedná se tedy o celkovou částku 7 060 Kč, kterou žalovaný ani přes opakované výzvy neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka] neměl toto vozidlo od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021, tedy po dobu 104 dní pojištěno, přičemž vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku 65 Kč představuje základ tohoto příspěvku částku 6 760 Kč, k níž byly připočteny náklady za uplatnění ve výši 300 Kč, a žalovaný byl vyzván k úhradě celkových 7060 Kč do 60 dnů od doručení tohoto dopisu. Z opakované upomínky ze dne 16. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný tuto částku neuhradil a byl k její úhradě opětovně opakovaně vyzýván. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 4. 2022 pak bylo potvrzeno, že ani do té doby žalovaný dlužnou částku neuhradil a byl vyzván k jejímu zaplacení, jinak bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. Z výpisu z registru vozidel bylo prokázáno, že, v období od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021 byl žalovaný vlastníkem vozidla. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník vozidla s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neuhradil za období od 18. 12. 2020 do 31. 3. 2021, tedy po dobu 104 dní pojištění z provozu vozidla, čímž žalobkyni vznikl nárok na úhradu tohoto příspěvku nepojištěného vozidla dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1991 Sb. s tím, že vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 65 Kč představuje základ tohoto příspěvku částku 6 760 Kč. Ve smyslu § 4 odst. 4 citovaného zákona pak náleží žalobkyni i poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a) citované vyhlášky. Žaloba je tedy co do celkových 7 060 Kč důvodná a soud jí vyhověl jak nejen ohledně této částky, nýbrž v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.