6 C 272/2021-64 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 15 051 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 26. 10. 2017, na základě níž jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně dohodnutým poplatků a úroků za dobu trvání smlouvy v 60 týdenních splátkách po 316 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 20. 12. 2018, avšak žalovaná neplnila řádně a dluží 15 051 Kč, z toho na jistině 8 299,93 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 1 081,07 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 647,68 Kč s tím, jak smluvní úroky 29 % ročně z neuhrazené jistiny, tak i zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z neuhrazené jistiny plynou dále od doby do kapitalizace, tedy od 21. 1. 2020 v procentuální výši. Nárok z této smlouvy pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupen na žalobkyni, o čemž žalovaná byla vyrozuměna, avšak dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce uznala nárok dle žaloby a požádala o možnost úhrady v měsíčních splátkách v co nejnižší výši, s tím, že její příjem představuje 13 496 Kč, za ubytování a stravu v DZR Kotva hradí 11 400 Kč měsíčně a ze zbylých prostředků hradí náklady spojené s jejími osobními potřebami. 3. S ohledem na uznání žalované soud postupoval podle § 153a) odst. 1 o. s. ř. a rozhodl rozsudkem pro uznání podle žaloby, neboť neshledal žádné důvody, pro které by podle odst. 2. toto rozhodnutí nemohlo být vydáno s tím, že vydání rozsudku pro uznání v této věci není v rozporu s hmotným právem. Soud současně v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. zhodnotil shora uvedené poměry žalované a stanovil úhradu dlužné částky v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť pokud by došlo k stanovení vyšší částky splátky, žalovaná by jí reálně hradit nemohla. Současně soud stanovil povinnost k úhradě splátek pod hrozbou ztráty výhody splátek, což značí, že nezaplatí-li byť jedinou splátku, stane se najednou splatný celý zbytek dluhu. 4. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 800 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Soud k nákladům řízení připomíná, že žalobkyně sice kromě shora uvedených úkonů ještě dvakrát podávala vyjádření (21. 10. 2021 a 10. 1. 2022), která však nesplnila kritéria dle § 11 odst. 1 a 2 adv. tarifu pro přiznání mimosoudní odměny, neboť se jednalo o sice písemné podání, nikoli však ve věci samé, nýbrž pouze ohledně výše splátek. I zde soud zhodnotil shora uvedenou situaci žalované a k úhradě těchto nákladů řízení v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. prodloužil lhůtu k plnění na jeden rok od právní moci rozsudku.