6 C 274/2022-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 9 210 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla s objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], neměl k tomuto vozidlu v období od 15. 5. 2019 do 6. 10. 2019 a následně od 7. 10. 2019 do 15. 1. 2020, tedy po dobu 145 a 101 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a žalobkyni vznikl nárok na příspěvek nepojištěného vozidla v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku 35 Kč tvoří jeho základ částka 5 075 Kč v prvém období a částka 3 535 Kč v druhém období, k nimž pak náleží 2 x poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek po 300 Kč, tedy celkových 5 375 Kč a 3 835 Kč. Žalovaný tyto dlužné částky neuhradil ani přes opakované výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z informace o vozidle a ze zprávy Městského úřadu Strakonice, odbor dopravy, ze dne 18. 10. 2022 bylo zjištěno, že v předmětném shora uvedeném období byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla s objemem válců motoru od 1 000 cm3 do 1 350 cm3 registrován žalovaný. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 20. 11. 2019 včetně informace o zásilce bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel tohoto vozidla k němu neměl v období od 15. 5. 2019 do 6. 10. 2019, tedy po dobu 145 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a byl vyzván k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla, který vzhledem k denní sazbě 35 Kč představuje co do základu 5 075 Kč, k nimž náleží 300 Kč za náklady uplatnění, a byl tedy vyzván k úhradě celkových 5 375 Kč. Z upomínky ze dne 30. 1. 2020 včetně doručenky bylo zjištěno, že žalovaný tak neučinil, stejně jako z další upomínky ze dne 12. 3. 2020 včetně informace o zásilce. Z předžalobní výzvy ze dne 16. března 2022 pak bylo zjištěno, že žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván k úhradě této částky s tím, že jinak bude podána žaloba. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 28. 8. 2020 včetně informace o zásilce bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník předmětného vozidla neměl k němu v období od 7. 10. 2019 do 15. 1. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a byl rovněž vyzván k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla, který vzhledem k denní sazbě 35 Kč představuje v základu 3 535 Kč s tím, že pokud tuto částku neuhradí, bude po něm požadováno ještě dalších 300 Kč jako náklady za uplatnění. Z upomínky ze dne 9. 12. 2020 včetně doručenky bylo zjištěno, že žalovaný ničeho neuhradil a byl tedy vyzván k úhradě příspěvku včetně nákladů za uplatnění. Z předžalobní výzvy ze dne 16. března 2022 bylo zjištěno, že žalovaný ničeho na částce 5 375 Kč neuhradil s tím, že byl vyzván k zaplacení s poučením, že pokud tak neučiní, bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by jakýchkoli z těchto dvou nároků uhradil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla s objemem válců motoru od 1 000 cm3 do 1 350 cm3 neuhradil v období od 15. 5. 2019 do 6. 10. 2019 a následně od 7. 10. 2019 do 5. 1. 2020, tedy po dobu 145 a 101 dnů k tomuto vozidlu pojištění z provozu vozidla, čímž žalobkyni vznikl nárok na úhradu příspěvku z tohoto nepojištěného vozidla dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Vzhledem k denní sazbě tohoto příspěvku 35 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. tvoří základ tohoto příspěvku částka 5 075 Kč v prvém období a 3 535 Kč v druhém období, k nimž ve smyslu § 4 odst. 4 citovaného zákona náleží i poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek ve výši 2 x 300 Kč ve smyslu § 2a) citované vyhlášky. Žaloba je tedy co do celkových 9 210 Kč důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení z obou základů příspěvku, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu, s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu, a na odměně za právní zastoupení přiznal 3x 200 Kč dle bodu 1 tohoto ustanovení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 advokátního tarifu, dále 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 189 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje na nákladech řízení 1 489 Kč.