7 C 214/2022-38 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zvýšení vyživovací povinnosti. Uvedla, že naposledy bylo uloženo otci přispívat na její výživu částkou 2 000 Kč měsíčně, a to rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Uvedla, že trpí různými zdravotními potížemi, její matka byla nucena platit jí lázeňskou léčbu, brýle, ortopedické pomůcky a homeopatii na vleklé respirační potíže. Žalovaný nad rámec běžného výživného nikdy nic neuhradil, jen k Vánocům v roce 2020 zaslal 1 000 Kč přestože matka žalobkyně v důsledku nezaměstnanosti byla ve finančních potížích. Aktuálně žalobkyně končí třetí ročník učebního oboru kuchařské práce, a proto žádá o zpětné zvýšení vyživovací povinnosti. V souvislosti se studiem měla zvýšené výdaje, musela si pořídit ochranné oblečení, obuv i další pomůcky, zhruba ve výši 3 000 Kč pro daný školní rok. Kromě toho měla běžné výdaje spojené se stravováním, oblékáním, dojížděním, hygienickými potřebami i kulturou a zábavou. Část finančních prostředků se snažila získat víkendovými brigádami. S ohledem na tuto skutečnost požadovala žalobkyně zvýšit výživné zpětně od [datum] na částku 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dále uvedla, že v září 2022 vyživovací povinnost žalovaného již netrvá, protože ukončila studium a nastupuje do zaměstnání. Vzniklý nedoplatek na běžném výživném ve výši 12 000 Kč za období od [datum] do. [datum] žalovaný může hradit měsíčními splátkami. 2. Žalovaný se zvýšením výživného na částku 2 500 Kč měsíčně dva roky zpětně souhlasil. Uvedl, že žije pouze z invalidního důchodu. Jeho dlouhodobé zdravotní problémy, které se neustále zhoršují, mu brání najít si vhodné zaměstnání. 3. Z Z potvrzení vydaného Českou správou sociálního zabezpečení dne [datum] se podává, že žalovaný pobírá invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 10 524 Kč měsíčně. Z potvrzení Úřadu práce České republiky – krajské [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] se podává, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od [datum] do [datum] s tím, že v období od [datum] do [datum] mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ve znění s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], a ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vyplývá, že žalovanému bylo uloženo hradit výživné na žalobkyni s účinností od [datum] ve výši 2 000 Kč měsíčně. Z výučního listu žalobkyně vyplývá, že dne [datum] ukončila vzdělávací program středního vzdělávání v oboru Stravovací a ubytovací služby na [anonymizována tři slova] a [anonymizováno]. 4. V právní rovině soud konstatuje, že vyživovací povinnost vyplývá předně z § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle něhož lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, stran vyživovací povinnosti rodičů k dětem soud pak odkazuje na § 915 odst. 1 o. z., který stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 5. Soud má v dané věci ze shodných tvrzení účastníků za nesporné, že potřeba zvýšení vyživovací povinnosti žalobkyně nastala v červenci 2020. Žalovaný souhlasil s tím, že vyživovací povinnost je třeba zvýšit k uvedenému datu o částku 500 Kč. Proto bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni nedoplatek na běžném výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 12 000 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Co se týče výše splátek soud uvádí, že žalovaný již nebude hradit žalobkyni běžné výživné, a proto byly splátky vyměřeny ve výši odpovídající dosavadní vyživovací povinnosti. S ohledem na skutečnost, že žalovaná již ukončila studium, vyživovací povinnost žalobce vůči ní zanikla, neboť je již schopna sama se živit. Proto soud zároveň rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni ke dni [datum]. Pro úplnost soud dodává, že i na tom se účastníci řízení shodli. S ohledem na § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a § 923 odst. 1 o. z. soud proto změnil předchozí rozhodnutí, které upravovaly vyživovací povinnost žalobce vůči žalované. 6. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl s vědomím § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Soud jí však náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jejíž zaslání žalovanému je nezbytným předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o.s.ř. soud v dané věci žádné nespatřuje.