7 C 294/2022-31 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zvýšení vyživovací povinnosti. Uvedla, že naposledy bylo uloženo žalovanému otci přispívat na její výživu částkou 2 000 Kč měsíčně, a to rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] Poslední zvýšení výživného nastalo v době, kdy jí bylo devět let. Nyní je studentkou prvního ročníku [anonymizováno] fakulty v [obec]. V mezidobí došlo ke zvýšení rozsahu jejích potřeb a výdajů. Pobírá přídavky na děti ve výši 880 Kč měsíčně a ubytovací stipendium ve výši 600 Kč měsíčně. Hradí ubytování na kolejích 3 193 Kč, jídlo 2 460 Kč, dopravu 1 350 Kč a studijní materiály 170 Kč měsíčně. Matka jí zasílá kapesné ve výši 3 000 Kč měsíčně, kromě toho jí přispívá na oblečení, obuv a stravu. Uvedla, že její otec pracuje v [anonymizováno] [obec] a jinou vyživovací povinnost nemá, neboť její sourozenci jsou již dospělí. 2. Žalovaný se zvýšením výživného na částku 4 000 Kč měsíčně souhlasil. Uvedl, že poplatky za byt činí 4 138 Kč, 1 300 Kč představuje elektřina, 600 Kč je elektřina na chatě, 650 Kč platí za internet. Dále má běžné výdaje za jídlo a ošacení. 3. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů, podle níž se žalovaný zavázal počínaje dnem [datum] přispívat na výživu žalobkyně částku 2 000 Kč. Z rodného listu z knihy matričního úřadu [stát. instituce] vyplývá, že žalovaný je zapsán jako otec žalobkyně. Z dokladu o studiu pro akademický rok 2022 [číslo] se podává, že žalobkyně je studentkou magisterského studijního programu [anonymizováno]. Z rozhodnutí [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] se podává, že žalobkyni bylo přiznáno ubytovací stipendium. Ze smlouvy o ubytování ze dne [datum] ve spojení s přehledem vystavených předpisů k úhradě vyplývá, že žalobkyně je ubytována na vysokoškolských kolejích, ubytování zde měsíčně hradí ve výši 2 100 Kč. Z příchozí mailu bylo zjištěno, že dne [datum] odesílatel [email] potvrzuje přijetí platby 3 090 Kč a dne [datum] platbu ve výši 2 100 Kč, dne [datum] ve výši 3 193 Kč, dne [datum] ve výši 3 000 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 17. 8. 202 soud zjistil že notebook ASUS byl zakoupen [jméno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] za kupní cenu 20 528 Kč. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory Úřadu práce České republiky – Krajské [pobočka] [anonymizováno] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně pobírá přídavek na dítě ve výši 880 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalobkyně jsou patrné příchozí platby ve výši 3 000 Kč od matky žalobkyně, současně z něj vyplývá, že žalovaný v měsíci červnu až listopadu roku 2022 dobrovolně hradil na výživném částku 4 000 Kč, nicméně v měsíci listopadu 2022 opětovně zaslal v původní výši 2 000 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] se podává čistý výdělek žalovaného, který činil v říjnu 2022 částku 18 792 Kč, v září 2022 částku 18 311 Kč a v srpnu 2022 částku 19 580 Kč. 4. V právní rovině soud konstatuje, že vyživovací povinnost vyplývá předně z § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle něhož lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, stran vyživovací povinnosti rodičů k dětem soud pak odkazuje na § 915 odst. 1 o. z., který stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 5. Soud v dané věci dospěl k závěru, že nastala potřeba zvýšení vyživovací povinnosti žalobkyně. Žalovaný souhlasil s tím, že vyživovací povinnost je třeba zvýšit k uvedenému datu o částku 2 000 Kč. Proto bylo žalovanému uloženo aby od [datum] hradil k rukám žalobkyně vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem. V této souvislosti soud uvádí, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalobkyně rozhodnuto před devíti lety, žalobkyně v mezidobí začala studovat vysokou školu, čímž došlo ke zvýšení jejích osobních potřeb. S ohledem na § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a § 923 odst. 1 o. z. soud proto změnil předchozí rozhodnutí, které upravovalo vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni. Závěrem soud dodává, že ohledně splatnosti nedoplatku na běžném výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 2 000 Kč soud postupoval ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., když neměl důvod odchýlit se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění. 6. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl s vědomím § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Soud jí však náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., jejíž zaslání žalovanému je nezbytným předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o.s.ř. soud v dané věci žádné nespatřuje.