1 C 8/2023-23 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 14 747 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný je vlastníkem osobního motorového vozidla [anonymizována tři slova] [číslo] se zdvihovým objemem válců motoru od 1 350 cm3 do 1 850 cm3, k němuž neměl sjednáno pojištění odpovědnosti v období od 5. 12. 2019 do 30. 4. 2020, tj. 119 dní. Žalobkyně doručila dne 1. 10. 2020 žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, splatnost příspěvku nastala 30. 11. 2020. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný neměl sjednáno pojištění vozidla za období od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020, tedy po dobu 153 dnů. Žalobkyně má proto nárok na příspěvek za 148 dní po 47 Kč a za 153 dní po 47 Kč a v obou případech na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci se jedná o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Srbské republiky. Soud proto zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud se zabýval tím, zda byla mezi Českou republikou a Srbskou republikou uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva řešící pravomoc soudů v občanských věcech. Dne 20. 1. 1964 byla mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií uzavřena smlouva o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů vyhláškou Ministra zahraničních věcí č. 207/1964 Sb., avšak tato smlouva neřeší pravomoc soudů pro závazkové vztahy. Žalovaný má bydliště na území České republiky, soud proto vycházel z obecných ustanovení o příslušnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“), a na základě čl. 4 nařízení, podle kterého mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu, dovodil pravomoc soudů České republiky věc projednat a rozhodnout. 4. Žalobkyně vzala podáním ze dne 9. 2. 2023 žalobu částečně zpět, a to co do jistiny ve výši 14 747 Kč úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 956 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 191 Kč od 17. 3. 2021 s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby uhradil částku 16 100 Kč. Žalobkyně trvala na uložení povinnosti žalovanému uhradit na úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 956 Kč od 1. 12. 2020 do 24. 11. 2022 dlužnou částku 547 Kč a náklady řízení. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Souhlasu žalovaného nebylo dle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání ve věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že skutková tvrzení žalobkyně jsou prokázaná a žaloba byla podána důvodně. Z centrálního registru vozidel soud zjistil, že žalovaný je evidován v období v předmětném období jako vlastník a provozovatel osobního motorového vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru 1 598 cm3. Žalobkyně vyzvala podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1991 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalovaného k úhradě příspěvku zákonné lhůtě, splatnost příspěvku nastala dne 30. 11. 2020 a dne 16. 3. 2021. Tvrzení žalobkyně, že částka ve výši 547 Kč představující úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 956 Kč od 1. 12. 2020 do 24. 11. 2022 uhrazena nebyla, nebyla konkrétními důkazy vyvrácena. O nároku na úrok z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 2 o.s.ř. věty druhé, neboť žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který uhradil dlužnou částku (vyjma částky 547 Kč představující úrok z prodlení – viz výše) až po podání žaloby. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobkyně ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, neboť zástupkyně žalobkyně učinila 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení jsou tak představovány součtem shora uvedených částek, které soud v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšil o náhradu za DPH ve výši 21 %, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Náklady řízení jsou dále tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, celkem tedy činí částku 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.