1 C 95/2023-32 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Předmětem řízení je částka 10 328 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne 6. 4. 2021 uzavřela se žalovaným Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dodatkem k Rámcové smlouvě z téhož dne byla sjednána smlouva o kontokorentu ve výši 10 000 Kč, mezi účastníky byl sjednán úrok 18,9 % ročně. Před jeho uzavřením žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací z Bankovního registru klientských informací, ověřila výši příjmů a výdajů dle běžného účtu žalovaného. Žalovaný kontokorentní úvěr čerpal, porušil podmínky smlouvy, a proto žalobkyně dle Podmínek pro užívání kontokorentu dne 1. 8. 2022 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 328 Kč představující nezaplacené poplatky za vedení dalších běžných účtů, za výběry z bankomatů a dlužné pojistné, dále se domáhá kapitalizovaného smluvního úroku jdoucího ode dne 1. 5. 2022 do 31. 7. 2022 ve výši 451,26 Kč, smluvního úroku ve výši 18,9 % z částky 10 000 Kč od 1. 8. 2022, když počínaje 31. 8. 2022 požaduje úrok ve výši 11,75 % z částky 10 000 Kč, a dále zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státní občanem Maďarska Česká republika i Maďarsko jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Tímto ustanovením je upravena mezinárodní příslušnost (pravomoc) Rozhodné právo je pak určeno Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to v čl. 3 a čl. 7. Základním určovatelem je volba stran, podle Obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí Rámcové smlouvy, se smlouva a smluvní vztah řídí právem ČR. 4. Žalobkyně Rámcovou smlouvou uzavřenou se žalovaným dne 6. 4. 2021 a dodatkem z téhož dne prokázala, že se žalobkyně zavázala aktivovat běžný účet č. [bankovní účet] a umožnit žalovanému čerpat kontokorentní úvěr do úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal udržovat stanovený zůstatek a kontokorent splatit do jednoho roku. Čerpání a splácení úvěru ze strany žalovaného žalobkyně prokázala přehledem plateb a výpisy z běžného účtu č. [bankovní účet]. Z těchto listin vyplývá, že ke dni 1. 8. 2022 žalovaný dlužil na jistině částku 10 000 Kč a na smluvních úrocích částku 451,26 Kč. Sazby poplatků vyplývají z Ceníku, výše pojistného v částce 90 Kč měsíčně je zřejmá z Přihlášení žalovaného k pojištění ze 6. 4. 2021. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil žalovanou částku řádně a včas, nebylo žádnými důkazy ze strany žalované vyvráceno. Z výzvy ze dne 1. 8. 2022, doručené dle podacího archu dne 5. 8. 2022, bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 779,26 Kč do 10. 8. 2022. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně schopnost žalovaného hradit úvěr prostřednictvím lustrace v Bankovním registru informací a prostřednictvím běžného účtu žalovaného, jak vyplývá z úvěrové zprávy a aplikačních dat. 5. V právní rovině soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86 a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně splnila svou povinnost ze smlouvy a umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky, avšak žalovaný nesplnil svou povinnost včas vrátit poskytnutou částku včetně úroků a poplatků. Žalovaný byl vyzván k zaplacení požadované částky před podáním žaloby. Tvrzení žalobkyně, že předmětné částky žalovaný neuhradil, nebylo konkrétními důkazy vyvráceno, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. Za této situace je žalovaný povinen hradit jak dlužnou jistinu, tak i sjednané poplatky, a rovněž sjednané úroky a zákonné úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud proto uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 800 Kč, a to dle 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.