4 C 225/2023-20 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 52 105,30 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná v souladu s ustanovením § 2395 a násl. obč. zákoníku uzavřela se žalobcem dne 23. 7. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná mimo jiné stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávaní klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovými podmínkami a smlouvou o úvěru možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 51 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 50 200 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 821 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 24. 1. 2023. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 24. 1. 2023, přičemž výzva byla žalované zaslána doporučeně poštou. Následně byla žalovaná opakovaně vyzývána k zaplacení dluhu. Žalovaná na výzvy nereagovala a po ze splatnění úvěru neuhradila žádnou splátku. Celková dlužná částka ve výši 52 105,30 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 49 723,61 Kč, poplatků za pojištění ve výši 450,69 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 331 Kč. Žalobce uvedl, že dále požaduje příslušenství, a to úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 9 097,93 Kč (úrok ve výši 27,90 % ročně ode dne následujícího po dni zesplatnění, t. j. 25. 1. 2023 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platební rozkazu t. j. do 1. 5. 2023 z částky 49 723,61 Kč), dále úrok ve výši 27,90 % ročně od 2. 5. 2023 do zaplacení z částky 49 723,61 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Při jednání žalovaná uvedla, že tvrzení žalobce o tom, kolik načerpala finančních prostředků a kolik splatila, jsou pravdivá. Uvedla, že k žádosti o úvěr dokládala výplatnice, z nich vyplýval příjem 19 000 Kč měsíčně a má za to, že dokládala i výpisy z účtů. Na účtu byla v plusu, ale ne moc, do výplaty jí vždy zbývaly nějaké dvě stovky. Ze svého příjmu hradila na bydlení a stravu částku 6 000 Kč měsíčně, když v té době bydlela s matkou a babičkou, dále půjčku u [právnická osoba] 3 000 Kč měsíčně, u [právnická osoba] 1 000 Kč měsíčně, další náklady byly spojené s cestami do zaměstnání do [obec], dále pak jednorázové výdaje např. u lékařky. Uvedla, že v podstatě každý měsíc peníze utratila, takže jí prakticky nic nezbývalo. Dále uvedla, že v červnu 2022 otěhotněla, zaměstnavateli nesla potvrzení od lékaře, bylo jí řečeno, že pro ni nemají práci, takže odešla na neplacené volno a od té doby do února 2023 pobírala nemocenské dávky ve výši 14 000 Kč až 15 000 Kč měsíčně. Navíc v září 2022 ji z práce propustili. Peníze, které dostávala, utratila za jídlo, splátky jiných půjček a také z toho nakupovala výbavičku pro dítě. Na účtu bývala v mínusu, protože všechny peníze, které dostávala, takhle utratila. Když si brala půjčku, myslela si, že zvládne splátky zaplatit. Dále uvedla, že v současné době má pouze rodičovský příspěvek ve výši 8 500 Kč měsíčně. V současné době bydlí s přítelem a synem ve společné domácnosti, synovi bude v lednu rok. Mateřskou má plánovanou na 4 roky. Její partner je zaměstnaný s příjmem zhruba 30 000 Kč měsíčně čistého, žádnou jinou vyživovací povinnost, než k jejich společnému synovi nemá. Za bydlení hradí celkem 18 500 Kč měsíčně. 4. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 23. 7. 2022. Na základě této smlouvy byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr, přičemž výše úvěrového rámce činila 10 000 Kč, roční úroková sazba 27. 90 % ročně, výše minimální měsíční splátky 3,31 % z úvěrového rámce. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že byla sjednána platba pojištění ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná za období od 25. 7. 2022 celkem vyčerpala částku 50 200 Kč a uhradila celkem částku 821 Kč. Konkrétně žalovaná dle 25. 7. 2022 čerpala částku 10 000 Kč, dne 8. 9. 2002 částku 20 000 Kč, dále částku 200 Kč, dále částku 10 000 Kč a dne 9. 9. 2022 částku 10 000 Kč. Dne 14. 8. 2022 uhradila částku 490 Kč a dne 6. 10. 2022 částku 331 Kč. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že [právnická osoba] [právnická osoba] a s. provedla před uzavřením smlouvy o úvěru ověření bonity klienta. Je zde uvedena specifikace úvěru, a to datum schválení 23. 7. 2022, výše úvěru 51 000 Kč. Ohledně specifikace klienta je uveden stav svobodná, druh bydlení podnájem, počet dětí 0. U finančních údajů je uvedeno zdroj příjmů klienta: zaměstnanec, výše příjmů 19 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 a měsíční výdaje domácnosti 9 000 Kč. Dále z této listiny vyplývá, že byly učiněny dotazy na veřejné registry ohledně žalované. Z výzvy ze dne 24. 1. 2023 adresované žalované na adresu [adresa žalované], která je uvedena jako kontaktní adresa žalované ve smlouvě bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy [číslo] z důvodu prodlení s úhradou závazků. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr je tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhé senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací dostupných ve veřejně přístupných rejstřících a dále z informací, které sdělila samotná žalovaná a dále pak z listin vyžádaných od žalované. Žalobce ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované doložil pouze kartu klienta. Vzhledem k tomu, že žalobce se omluvil z jednání, nemohl být soudem poučen, aby