4 C 64/2023-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 46 143,04 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 18. 2. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 41 713 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 206 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,24 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 667 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 8. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 22. 8. 2020. Ke dni 15. 1. 2021 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 25 472,32 Kč a dlužný poplatek 20 670,72 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 25 472,32 Kč dále úrokem ve výši 24,24 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 18. 8. 2021, t. j. od uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalobce uvedl, že žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 28 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 64 650,63 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 64 560,63 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 46 143,04 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 472,32 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 20 670,72 Kč, úroky ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 472,32 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 25 472,32 Kč od 30. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o spotřebitelském úvěru, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 18. 2. 2020. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Z této smlouvy bylo zjištěno, že část úvěru bude použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru [číslo] která činí 10 911 Kč. Zákazníkovi tak bude vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky zákazníka ve výši 24 089 Kč. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 39 373 Kč, který se skládá z úroku ve výši 28 206 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 667 Kč. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaný se zavázal zaplatit za doplňkové pojištění částku 2 340 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 76 713 Kč zaplatit v 78 týdenních splátkách po 984 Kč. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem 28 000 Kč, a to dne 2. 3. 2020 – 4 000 Kč, 26. 3. 2020 – 4 000 Kč, 23. 4. 2020 – 4 000 Kč, 21. 5. 2020 – 4 000 Kč, 26. 6. 2020 – 4 000 Kč, 27. 7. 2020 – 4 000 Kč a 28. 8. 2020 – 4 000 Kč. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávky pak bylo prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 28. 1. 2022. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 30. 1. 2022, že na základě Smlouvy postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 se společnost [právnická osoba] stala věřitelem pohledávky, které vznikla ze Smlouvy o zápůjčce [číslo]. 4. Dále bylo po provedeném dokazování ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 2. 2020 zjištěno, že údaje v této zákaznické kartě se týkají žalovaného. Je zde uvedena požadovaná výše spotřebitelského úvěru 10 000 Kč s měsíční splatností. Dále ohledně žalovaného je zde uvedeno, že je svobodný, nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské a pokud jde o druh bydlení, je zde uvedeno, že je spolubydlící. Spotřebitelský úvěr hodlá využít na vybavení domácnosti. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako dělník s tím, že čistý měsíční příjem činí 19 450 Kč a odhadované měsíční výdaje 1 300 Kč. Pracovní poměr je na dobu neurčitou. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschop