6 C 189/2023-14 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit mu 23 000 Kč z titulu zápůjčky, kterou mu žalobce jako zapůjčitel poskytl ve výši 25 000 Kč dvěma bezhotovostními platbami, a to první ve výši 10 000 Kč dne 21. 6. 2021, kterou si nechal zaslat na účet své povinnosti [právnická osoba], kdy žalovaný je jediným jednatelem této společnosti, a dále částku ve výši 15 000 Kč, kterou si nechal zaslat na účet své matky [jméno] [příjmení] dne 25. 6. 2021. Žalobce upřesnil situaci, že byly se žalovaným dlouholetými přáteli, poskytl žalovanému půjčku jako fyzické osobě a shora uvedené účty byly pouze platebním místem určeným žalovaným. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou zápůjčku v řádu několika dnů, k čemuž však po opakovaných urgencích nedošlo, vrátil pouze 2 000 Kč bezhotovostní úhradou 9. 7. 2021 a před opakované výzvy již zbytek nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil bez omluvy k jednání. 3. Z oznámení Komerční banky o provedení příkazů k úhradě k účtu majitele [celé jméno žalobce] (žalobce), komunikace prostřednictvím mobilního telefonu žalobce a výpisu obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobce ze svého účtu zaplatil 21. 6. 2021 na účet společnosti [právnická osoba], jejíž jediným jednatelem je žalovaný, částku 10 000 Kč za účelem půjčky a dne 25. 6. 2021 žalovanému na účet jeho matky 15 000 Kč, rovněž za účelem půjčky, které měl žalovaný vrátit do [datum], avšak uhradil pouze 9. 7. 2021 částku 2 000 Kč, přestože ve vzájemné elektronické komunikaci se žalobcem již od 30. 6. 2021 opakovaně sliboval vrácení zbývajících 23 000 Kč, což neučinil, neboť opakovaně sliboval rychlou úhradu této částky a následně pak již nereagoval. Z předžalobní výzvy z 27. 2. 2023 včetně dokladu o sledování zásilky bylo zjištěno, že žalovaný ještě před podáním žaloby byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla poskytnuta v souladu s ustanovením § 2390 a následujících smlouvu o zápůjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které měl žalovaný uhradit do 1. 7. 2021, avšak tak učinil pouze co do částky 2 000 Kč a zbývajících 23 000 Kč neuhradil, ač na to žalobce má v souladu s citovanými ustanoveními nárok. Žaloba je tedy co do požadované částky 23 000 Kč důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně ní, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, přičemž výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 5. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které mu vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva). Konkrétně se jedná o 3 x 2 020 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu a k tomu 3 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, tedy o 1 461,60 Kč, což s připočtením soudního poplatku 920 Kč představuje náklady řízení 9 341,60 Kč.