6 C 52/2023-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 2 429,24 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]) dne 30. 12. 2023 smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a poskytování kontokorentního úvěru k tomuto účtu, v níž byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 15 000 Kč, přičemž strany se dohodly, že běžný účet žalované bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno] a bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, tedy 7 500 Kč a že nepřekročí výši shora uvedeného úvěrového limitu. Žalovaná neplnila podmínky z této smlouvy, překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu a věřitel tedy využil svého práva ze smlouvy a zrušil žalované poskytování kontokorentního úvěru, když debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 18 329,24 Kč převedl 29. 6. 2004 na nově otevřený úvěrový účet, k němuž umožnil žalované jeho splácení, když žalovaná neplnila podmínky ani této následné dohody a věřitel proto využil svého práva k zesplatnění dlužné částky ke dni 1. 9. 2004 ve výši 18 529,24 Kč s tím, že strany si pro takovýto případ dohodly na úrocích z nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu ve výši 30 % ročně. Žalovaná pak následně plnila s tím, že ke dni 21. 6. 2019 dlužila z této pohledávky 2 429,24 Kč, z toho na jistině 2 229,24 Kč a ve zbytku na poplatcích. Tato pohledávka za žalovanou pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2019 ke dni 21. 6. 2019 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, avšak dlužnou částku ani přes opakované výzvy neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedeného dokazování byly žalobkyní předloženými důkazy prokázány shora uvedené skutkové okolnosti, tedy že žalovaná uzavřela 30. 12. 2003 se společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]) smlouvu o bankovních produktů a služeb, v jejímž v rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu, když žalované byl poskytnut úvěrový limit ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala k tomu, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční příjem ve výši odpovídající 50 % úvěrového limitu a že nepřekročí výši povoleného úvěrového limitu. V opačném případě si strany sjednaly možnost věřitele zrušit poskytování kontokorentního úvěru, převést nepovolený debetní zůstatek na nově otevřený účet s úročením 30 % a v případě jeho řádného nesplacení i možnost odstoupení věřitele i od této úvěrové smlouvy. Žalovaná neplnila podmínky této smlouvy, dostala se do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 18 329,24 Kč, který však ani přes možnost poskytnutí splátek neuhradila včas a dluží na něm 2 429,24 Kč, z toho na jistině 2 229,24 Kč, když tato pohledávka byla ke dni 21. 6. 2019 postoupena věřitelem na žalobkyni, o čem žalovaná byla informována, avšak dlužnou částku neuhradila. 4. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba] tedy byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a následujících obchodního zákoníku v kombinaci se smlouvou o běžném účtu podle § 708 a následujících obchodního zákoníku (který soud na tuto věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 a 3 o. z. s ohledem na dobu vzniku tohoto závazkového vztahu použil), na základě níž byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, který žalovaná přečerpala a porušila podmínky této smlouvy, neboť se dostala do nepovoleného debetního zůstatku a byla vyzvána k předčasnému splacení úvěru, což však rovněž nesplnila a na tomto debetním zůstatku, který byl převeden na úvěrový účet, neuhradila 2 429,24 Kč, z toho na jistině 2 229,24 Kč. Stejně tak neuhradila dohodnuté úroky z jistiny ve výši 30 %. Tato pohledávka za žalovanou pak byla v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaná byla informována, avšak dlužnou částku včetně příslušenství neuhradila. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jako ohledně dlužné částky, tak v souladu s ustanovením § 369 odst. 2 obchodního zákoníku i ohledně úroků z prodlení od následujícího dne po účinnosti smlouvy o odstoupení pohledávek, tedy od 22. 6. 2019 do zaplacení s tím, že výše těchto úroků z prodlení odpovídá prováděcímu vládnímu nařízení č. 142/1994 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Konkrétně se jedná o 3 x 1 000 Kč dle § 7 bod 3 advokátního tarifu na odměně za právní zastoupení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, tedy o 819 Kč, což s připočtením soudního poplatku 400 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 5 119 Kč.