1 C 151/2024-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Předmětem řízení je částka 29 182,80 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 ve spojení se Společným prohlášením smluvních stran o uzavřené smlouvě o postoupení pohledávek nabyla ke dni 5. 12. 2023 od společnosti , právnická osoba, pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , kterou se žalovaným uzavřel její právní předchůdce dne 15. 5. 2023. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalovanému úvěr ve výši 24 900 Kč, žalovaný se zavázal vrátit částku 30 086 Kč spolu s příslušenstvím do 14. 6. 2023. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a kopie občanského průkazu. Provedl verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Při odeslání verifikační platby odsouhlasil žalovaný všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS. Žalobkyně provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v bankovním registru klientských informací a v nebankovním registru klientských informací. Žádost o úvěr byla schválena a žalovanému byla poskytnuta částka 24 900 Kč na účet, z něhož dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu tím povinnost zaplatit společnosti Zaplo finance s.r.o. smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 24 900 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 24 900 Kč od 15. 6. 2023 do 4. 12. 2023 ve výši 4 282,80 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč představující náklady za odeslaný dopis dále úroky z prodlení a kapitalizovaný úrok ve výši 5 286 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Žalovaný vyčerpal na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené ze dne 14. 3. 2023 ve znění dodatků mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem celkem částku 24 900 Kč, když dne 14. 3. 2023 mu na jeho účet č. , č. účtu, bylo zasláno 8 000 Kč a dne 22. 3. 2023 16 400 Kč, jak soud zjistil ze shora uvedené úvěrové smlouvy ve znění dodatků č. , tel. číslo, uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovaným, dále z výpisů potvrzující čerpání uvedených částek a dále z výpisu z účtu ohledně verifikační platby 1 Kč, prostřednictvím které žalovaný potvrdil svoji totožnost a skutečnost, že shora uvedený účet je právě žalovaného. Uvedenou úvěrovou smlouvou ve znění dodatků se žalovaný zavázal vyčerpanou částku uhradit do 14. 6. 2023 spolu úrokem ve výši 5 186 Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný na základě smlouvy o úvěru neuhradil ničeho, nebylo žádnými důkazy vyvráceno.4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 8. 12. 2022 ve spojení s se společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2023, a to ke dni 5. 12. 2023, jak soud zjistil z citovaných smluv o postoupení pohledávek ve spojení s příslušným seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak vyplývá z dopisu ze dne 11. 12. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem.5. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující o. z. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.8. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedůsledně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného pouze tvrdila, že její právní předchůdce provedl lustrace v insolvenčním rejstříku v bankovním registru klientských informací a nebankovním regist