32 C 103/2024-48 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 28. 4. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 14 661 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8 059 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,79 % ročně, poplatek ve výši 2760 Kč a 1500 Kč za zpracování zápůjčky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 317 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 10. 2022. Právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Na základě informací, že žalovaný je zaměstnaný, s příjmem 32 898 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Neuhrazená jistina činí 9 756,98 Kč a dlužný poplatek 11 344,82 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1893,24 Kč (ve výši 20,79 % z částky 9 756,98 Kč od 27. 10. 2022 do 27. 9. 2023), Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1905,05 Kč (ve výši 8,25 % z částky 9 756,98 Kč od 29. 5. 2021 do 27. 9. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 9756,98 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 20,79 % ročně z částky 9756,98 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud učinil následující skutková zjištění:4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta ze strany právního předchůdce žalobkyně částka ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru náleží poskytovateli poplatek ve výši 12 321 Kč. Celková dlužná částka činí 24 661 Kč, a je splatná formou 78 týdenních splátek po 317 Kč, poslední splátka činí 252 Kč. Současně se žalovaný přihlásil k doplňkovému pojištění ve výši 2340 Kč. Úroková míra činila 98 % ročně. RPSN činilo dle smlouvy 174,27 %. Smlouva je podepsaná žalovaným, čímž dle znění smlouvy potvrdil, že mu byla vyplacena hotovostně částka ve výši 10 000 Kč.5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 28. 4. 2021 je zjištěno, že žalovaný tímto žádá poskytovatele o spotřebitelský úvěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 10 898 Kč, další příjem domácnosti 22 000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Jeho příjem byl dle žádosti ověřen pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Jako odhadované měsíční výdaje uvedl žalovaný částku 4000 Kč.6. Z přehledu plateb předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaný skutečně zaplatil na úvěru právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 1000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jako postupitel postoupil soubor pohledávek, a mezi nimi i pohledávku za žalovaným, žalobkyni jako postupníkovi. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován přípisem ze dne 29. 9. 2023, k přepravě byla zásilka dána 27. 10. 2023, jak vyplývá z podacího lístku.8. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumal. Jak žalobkyně sama v žalobě uvádí, údaje sdělené žalovaným (o příjmu a dalších nákladech) byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak z dokazování (ze žádosti o úvěr) vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjem žalovaného, nikoli další příjem domácnosti a jeho výdaje, kdy nelze očekávat, že člověk bydlící ve dvou v nájmu, bude mít výdaje pouze 4000 Kč, již fakt, že bylo vycházeno z takových výdajů, svědčí o nikoli řádném šetření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce informace o výdajích žalovaného ověřoval z tvrzení žalovaného. Jelikož právní předchůdce žalobkyně dostatečně neověřoval údaje tvrzené v žádosti žalovaným, již toto svědčí o tom, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonné povinnosti. Žalobkyně tedy neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran řádného zkoumání úvěruschopnosti.15. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a že s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.16. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný je proto povinen poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradil, žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 9 000 Kč (10 000 – 1000). Ohledně zbylých nároků, tedy částky 12 101,80 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a ohledně kapitalizovaných úroků a úroků proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.17. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně sp