32 C 43/2024-25 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala v záhlaví uvedené částky s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému celkem 10 000 Kč (dne , datum, částku 7 000 Kč a dne , datum, částku 3 000 Kč), kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do 5. 4. 2023 nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 3 250 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 17 358 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč představující 5 upomínek zaslaných žalovanému, částky 2 257 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 6. 4. 2023 do 23. 1. 2024, poníženou o platbu žalovaného 663 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Smlouva je klientem podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný na svůj dluh uhradil do podání žaloby 663 Kč. Úvěruschopnost zkoumala žalobkyně dotazem na výši příjmů a zaměstnavatele, dotazem na výši výdajů, kdy žalovaný konkrétní částku neuvedl, uvedl, že je svobodný a žije v podnájmu. Jako náklady vzala žalobkyně v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného v úvahu výdaje uvedené ve výši nezabavitelného minima 13 638 Kč. Po odečtení od příjmu ve výši 36 863 Kč zbyla částka dostačující k poskytnutí úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud učinil následující skutková zjištění:4. Ze Smlouvy o zápůjčce ve znění Smlouvy o dočerpání úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, zápůjčku ve výši 7 000 Kč a dne , datum, částku 3 000 Kč. Účastníci si ve smlouvě dohodli povinnost žalovaného zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Zápůjčka spolu s poplatkem měla být žalovaným zaplacena do 3. 3. 2023. Dále si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení žalovaného se zaplacením a povinnost zaplatit za každou písemnou upomínku 500 Kč (max. za 5 upomínek). Ve smlouvě jsou stanoveny výjimky, kdy poplatek za poskytnutí úvěru činí 0 Kč, datum splatnosti 5. 4. 2023 není ze smlouvy nijak zřejmé. Pokud by byla částka splacena do 3. 3. 2023 činí roční procentní sazba nákladů 8600 %.5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vyplývá, že dne , datum, byla částka ve výši 0,1 Kč vyplacena na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, s poznámkou identifikace klienta, kdy jako majitel účtu je uveden žalovaný. Ve dnech , datum, a , datum, pak proběhly platby 7000 Kč a 3000 Kč, jak je uvedeno v žalobě. Ze sdělení Moneta Money bank je zjištěno, že uvedené platby proběhly a je zjištěno, že skutečně jde o účet žalovaného.6. Z výplatních pásek od zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . za měsíc listopad 2022 vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 42 268 Kč a za měsíc prosinec 2022 čistá mzda žalovaného činila 31 458 Kč. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a rejstříku zahájených exekucí k osobě žalovaného je zjištěno, že tyto byly negativní.7. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následující o. z., která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008,, Anonymizováno, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Soud již z tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, resp. ani konkrétně netvrdila, že by své povinnosti úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumat dostála. Žalobkyně si sice opatřila výplatní pásky žalovaného a zjistila jeho příjem, avšak absolutně rezignovala na zkoumání jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Právě s ohledem na typ krátkodobé půjčky, kdy měl žalovaný v krátké době vrátit 13 250 Kč, mělo probíhat důkladné zkoumání příjmů (zda je i v době žádosti zaměstnán – aktuální potvrzení o zaměstnání) i nákladů – zda nejde o osobu aktuálně předluženou (to nedokazuje nevedení exekucí, naopak mnohé by řekl např. výpis z účtu či úvěrová zpráva), jelikož je nepravděpodobné, že by byl závěr žalobkyně o