32 C 49/2024-35 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webového rozhraní Správce financí, které je obdobou internetového bankovnictví, přístupného jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci k tomu určené. Totožnost žalované byla ověřena poskytnutím rodného čísla, čísla mobilního telefonu, po odeslání SMS kódu. Žalovaná verifikovala smlouvu SMS kódem zaslaným na její telefonní číslo. Žalovaná byla v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením Smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem čerpala částku ve výši 25 000 Kč, celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 10 704 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná neplnila sjednaný splátkový kalendář, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 11. 2023. Požadovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 276,15 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1000 Kč za opakované prodlení se splácením. Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 4716,14 Kč, dále úrok ve výši 15 % p. a. od 20. 2. 2024 do zaplacení z částky 24 276,15 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 882,10 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ode dne podání žaloby.2. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně obecně tvrdila, že žalobkyně zkoumá, zda žadatel o úvěr má jiné úvěry prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále provádí lustraci závazků v registru SOLUS. Klienty podrobuje důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává několik podstatných ukazatelů, jimiž jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že tvrzení o způsobu posuzování úvěruschopnosti žalovaného jsou obsaženy v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a v Kartě klienta. V rámci posouzení úvěruschopnosti se započítávají částky životní minima, spolu se splátkovou zátěží včetně splátky daného úvěru. Žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované 20 000 Kč dle žádosti o úvěr, měsíčních splátek 8 701 Kč a došla k závěru, že zbývající MLS žalované je 3877 Kč. Ohledně poměrů domácnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu ostatních členů domácnosti 45 000 Kč, výše měsíčních splátek jiným společnostem 8 701 Kč, z výdajů domácnosti dle klienta ve výši 34 285 Kč. Žalobkyně na základě těchto údajů dovodila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou, (dále jen „Smlouva“), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované, jež smlouvu podepsala PIN kódem, úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč s minimální měsíční splátkou ve výši 613 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena na 15,88 %. Výše prvního čerpání na účet klienta činila 25 000 Kč, které měly být čerpány na účet č. , č. účtu, . Pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč a rovněž náklady související s vymáháním. Ze sdělení , Anonymizováno, je zjištěno, že účet č. , č. účtu, je běžný účet žalované, přičemž dne 26. 4. 2022 na něj přišla ze strany žalobkyně částka ve výši 25 000 Kč. Z přehledu plateb je zjištěno, že žalovaná zaslala žalobkyni celkem 10 704 Kč.6. Z karty klienta je zřejmé, že žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované 20 000 Kč dle žádosti o úvěr, měsíčních splátek 8 701 Kč a došla k závěru, že zbývající MLS žalované je 3 877 Kč. Ohledně poměrů domácnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu ostatních členů domácnosti 45 000 Kč, výše měsíčních splátek jiným společnostem 8 701 Kč, z výdajů domácnosti dle klienta ve výši 34 285 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc leden 2022 vyplývá, že na účet žalované bylo v tomto měsíci připsáno 45 116 Kč, stejná částka z účtu odešla. Z platebních transakcí vyplývá množství úvěrů, rovněž platba žalobkyni ve výši 1500 Kč, a další splátky spotřebitelských úvěrů. Příjmy jsou 21 120 Kč od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , což je uváděný zaměstnavatel žalované. Dále byla příjmem účtu částka 10 929 Kč od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. r. o. označená jako mzda 12/2021. Dalším příjmem pak bylo čerpání úvěru z účtu č. , č. účtu, v souhrnné výši 11 320 Kč, tento byl rovněž splácen. V měsíci únoru byly příjmy 74 578,33 Kč, výdaje o 10 Kč nižší. Na účet přišly jako v minulém měsíci platby od dvou výše uvedených společností v obdobné (o něco vyšší) výši. Obrat vytvářelo čerpání výše uvedeného úvěru z účtu č. , č. účtu, a jeho splácení. Oproti minulému měsíci přibyla platba , právnická osoba, ve výši 6 638 Kč. V měsíci březnu pak činily příjmy 59 572,03 Kč, výdaje byly o 10 Kč nižší. Příjmy i výdaje z obdobných zdrojů jako v minulém měsíci. Ve všech třech měsících z účtu byla provedena platba , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ve výši 5 272 Kč, označená jako nájem. Z úvěrové zprávy k žalované je zjištěno, že žalovaná v době podání žádosti měla 6 splátkových kontraktů, 1 nesplátkový a 2 kontrakty s kreditní kartou. Celkem činily splátky 18 560 Kč, zbývající částka činila 1 211 752 Kč, nesplacená částka po splatnosti byla 748 Kč. Dále je zjištěno že v roce 2021 docházelo ke vzniku splátek po splatnosti v řádu tisícovek korun, a to u více produktů a opakovaně.7. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, případně tato zjištění vyplývají z jiných důkazů.8. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující o. z. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48