32 C 55/2024-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 58 849,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky za období od 4. 1. 2024 do zaplacení, neboť se žalovaným prostřednictvím dálkového přístupu uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 149045, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, a závazek žalovaného na předmětný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách částkou 2 595 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 6. 2023. Žalobkyně tak žalovaného vyzvala 20. 6. 2023 a 5. 7. 2023 k úhradě dlužné splátky, přičemž žalovaným ničeho uhrazeno nebylo a žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění celého úvěru dne 21. 11. 2023, kdy žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 1. 2024, kdy ničeho nesplnil a dostal se do prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.3. Soud v řízení učinil následující skutková zjištění:4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“), kdy tato byla žalovaným podepsána dálkově prostřednictvím verifikačního SMS kódu , Anonymizováno, , kdy SMS kód byl potvrzen z tel. čísla, tel. číslo, a následně byla žalovaným provedena verifikační platba ve výši 1 Kč z osobního účtu žalovaného. Žalovanému byl poskytnut neúčelový hotovostní úvěr ve výši 60 000 Kč, s tím, že částka 17 203 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka 31 297 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni, částka 11 500 Kč bude započtena na náklady poskytovatele. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, přičemž první splátka byla splatná 15. 3. 2023. Zápůjční úroková sazba byla ujednána jako roční ve výši 24,29 % a RPSN činí 39,98 % p. a. Dále bylo smlouvou ujednáno, že žalovaný splatí poskytnutý úvěr a současně úrok ve výši 54 480 Kč, celková částka by tak činila 114 480 Kč. Dále strany pod bodem 4.11. Smlouvy ujednaly, že na úvěr bude hrazeno v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 595 Kč, přičemž dle bodu 5.1. Smlouvy mají strany ujednanou výši každé jednotlivé měsíční splátky 1 590 Kč, kdy tato je splatná vždy k 15. dni kalendářního měsíce. V případě prodlení s úhradou splátky má poskytovatel dle smlouvy právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, právo na úroky z prodlení a právo na smluvní pokutu v ujednané výši. Předtím, než se celý úvěr stane v důsledku prodlení splatným, je poskytovatel úvěru povinen vyzvat dlužníka k úhradě dlužné splátky, kdy k tomuto je mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů, přičemž za zaslání první upomínky je účtován poplatek 500 Kč a za zaslání druhé upomínky je účtován poplatek 750 Kč. V případě neuhrazení dlužné splátky ani po zaslání dvou upomínek je poskytovatel úvěru oprávněn zesplatnit celou jistinu úvěru, kdy úroky se stávají součástí jistiny. Zesplatnění úvěru je úvěrovanému oznámeno zesplatňujícím dopisem (zjištěno ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a z předsmluvních informací). Přílohou ke Smlouvě je také smlouva o zřízení Doplňkové služby Podpora. Na tuto bylo ujednáno, že bude žalovaným uhrazeno celkem 72 360 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 005 Kč, kdy tato splátka bude hrazena současně se splátkou spotřebitelského úvěru. Sjednáním této doplňkové služby bylo žalovanému umožněno využít možnosti odložit tři splátky úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc po termínu splatnosti, přerušit splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, či přerušit splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Smlouva o zřízení Doplňkové služby Podpora je součástí výše uvedené Smlouvy (zjištěno z Přílohy č. , hodnota, ke Smlouvě – smlouvy o zřízení Doplňkové služby Podpora). Dne 3. 3. 2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, zaslána žalobkyní částka 17 203 Kč, kdy tato byla na účet žalovaného připsána 6. 3. 2023 (zjištěno z výpisu z účtu č. , č. účtu, a z vyjádření , právnická osoba, . ze dne 24. 4. 2024). Žalobkyně zaslala dne 3. 3. 2023 na účet. č. , č. účtu, částku ve výši 31 297 Kč (zjištěno z výpisu z účtu č. , č. účtu, ). Upomínkou zaslanou žalovanému na email 20. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné splátky, jejíž splatnost nastala 15. 6. 2023, spolu s poplatkem za upomínku ve výši 500 Kč (zjištěno z 1. upomínky). Následně další upomínkou zaslanou žalovanému na email 5. 7. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky spolu s poplatkem ve výši 1 000 Kč za dvě zaslané upomínky a zároveň byl upozorněn, že v případě neuhrazení pohledávky, bude úvěr zesplatněn (zjištěno z 2. upomínky). Dopisem ze dne 21. 11. 2023 byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění zbývající jistiny úvěru ve výši 58 849,96 Kč a vyzván k úhradě. Téhož dne byla výzva žalovanému zaslána prostřednictvím České pošty (zjištěno z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru s možností řešení, oznámení o převzetí zastoupení a z podacího lístku č. , Anonymizováno, ).5. Skutkový závěr je takový, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 60 00 Kč, kdy částka 17 203 Kč byla poskytnuta žalovanému, částka 31 297 Kč měla být připsána na úhradu jiného závazku žalovaného vůči žalobkyni a částka 11 500 Kč měla být připsána na úhradu nákladů poskytovatele. Žalovaný se smlouvou zavázal hradit na předmětný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 595 Kč vždy do 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla stanovena ve výši 24,29 % p. a. a RPSN činí 39,98 % p. a. Jelikož žalovaným nebyla ani přes opakované upomínky uhrazena splátka splatná 15. 6. 2023, byl žalovanému zaslán 20. 6. 2023 zesplatňující dopis, kterým došlo k zesplatnění celého úvěru.6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledk