32 C 89/2024-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 10 865 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi stranami dne , datum, prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, byla žalobkyní zapůjčena žalované částka 1 200 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Následně na základě žádosti žalované o navýšení zápůjčky jí byla , datum, zapůjčena částka 1 000 Kč, dále na základě opětovných žádostí o navýšení zápůjčky jí byla , datum, zapůjčena částka 1 000 Kč, , datum, částka 1 600 Kč a , datum, částka 3 400 Kč, kdy veškeré navýšené částky byly zaslány na shodný účet. Žalovaná se smlouvou zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit žalobkyni poplatek ve výši 2 665 Kč. Jistina i poplatek byly splatné 1. 3. 2023, přičemž žalovaná uhradila pouze 1 547 Kč, které byly žalobkyní započteny na smluvní pokutu. Žalované byla poskytnuta zápůjčka na jí sdělený účet, který byl žalobkyní ověřen pomocí verifikační platby ze strany žalované ve výši 1 Kč. Před poskytnutím úvěru posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě vyžádaných dokumentů od žalované o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a relevantních poměrech. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky prostřednictvím PIN kódu, který byl žalované zaslán na jí sdělené telefonní číslo. Příslušenství této pohledávky je tvořeno zákonným úrokem z prodlení od 2. 3. 2023 do zaplacení a částkou 2 500 Kč odpovídající nákladům spojeným s uplatněním pohledávky. Dále žalobkyně požaduje úhradu částky 1 643 Kč, která odpovídá smluvní pokutě vyplývající z předmětné smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve výši 0,1 % denně z částky 8 200 Kč za období od 2. 3. 2023 do 25. 3. 2024. Celkem se jedná o částku 3 190 Kč, která byla ponížena o úhradu žalované ve výši 1 547 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná.3. Soud v řízení učinil následující skutková zjištění:4. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), která žalovanou byla podepsána prostřednictvím PIN kódu , Anonymizováno, , kdy touto Smlouvou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 1 200 Kč na účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 390 Kč v době splatnosti, která byla stanovena na 1. 3. 2023. V případě, kdy by zápůjčka byla splacena v řádném termínu, zápůjční úroková sazba by činila 0 % a poplatek za poskytnutí by byl 0 Kč. Bylo ujednáno, že platby spotřebitele budou započteny nejprve na náklady spojené s uplatněním pohledávky, poté na úrok z prodlení, smluvní pokuty, poplatky a následně na jistinu. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla Smlouvou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok. Dále se spotřebitel zavázal uhradit v případě prodlení účelně vynaložené náklady, které poskytovateli zápůjčky v souvislosti s prodlením vznikly (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a z , právnická osoba, podmínek společnosti , právnická osoba, ). Mezi stranami byl uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, dne , datum, podepsaný žalovanou dálkově prostřednictvím PIN kódu , Anonymizováno, , na základě kterého byly žalované žalobkyní poskytnuty další finanční prostředky, a to ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč, kdy tento společně s poskytnutou zápůjčkou již v celkové výši 2 200 Kč jsou splatné 1. 3. 2023 (zjištěno z dodatku ke Smlouvě ze dne , datum, ). Dne , datum, uzavřely strany další dodatek ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, , který byl žalovanou podepsán dálkově prostřednictvím PIN kódu , Anonymizováno, , kterým se žalobkyně zavázala navýšit zápůjčku poskytnutou žalobkyni o 1 000 Kč, kdy žalovaná se tímto zavázala uhradit žalobkyni poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 325 Kč společně s celkovou jistinou zápůjčky a ostatními poplatky do 1. 3. 2023 (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, ). Dále byl mezi stranami , datum, ve 21:13 hod. uzavřen dodatek ke Smlouvě, podepsaný žalovanou dálkově prostřednictvím PIN kódu , Anonymizováno, , kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované navýšení zápůjčky o 1 600 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poplatek za toto navýšení ve výši 520 Kč spolu s ostatními poplatky a jistinou zápůjčky do 1. 3. 2023 (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, ). Následně byl mezi stranami uzavřen dodatek ke Smlouvě dne , datum, , podepsaný žalovanou dálkově prostřednictvím PIN kódu , Anonymizováno, , na základě kterého žalobkyně poskytla navýšení zápůjčky o 3 400 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni za toto navýšení poplatek ve výši 1 105 Kč spolu s celkovou jistinou zápůjčky do 1. 3. 2023. Zápůjčka tak po opakovaných navýšeních dosáhla výše 8 200 Kč a poplatky za poskytnutí zápůjčky a její opakované navýšení celkem výše 2 665 Kč (zjištěno z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, ). Žalobkyní byla na účet č. , č. účtu, poukázána dne 30. 1. 2023 částka 1 200 Kč, dne 31. 1. 2023 a 1. 2. 2023 částka 1 000 Kč, dne 2. 2. 2023 částka 1 600 Kč a dne 7. 2. 2023 částka 3 400 Kč. Majitelem účtu v době od 30. 1. 2023 do 7. 2. 2023 byla žalovaná (zjištěno z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, a ze sdělení , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 8. 3. 2023, ze dne 15. 3. 2023, následně opakovanou výzvou k úhradě ze dne 22. 3. 2023, 31. 3. 2023 a 15. 4. 2023 (zjištěno z upomínek ze dne 8. 3. 2023 a 15. 3. 2023 a z výzev ze dne 22. 3. 2023, 31. 3. 2023, 15. 4. 2023). Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy z 8. 2. 2024 a z podacího lístku).5. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následující o. z., která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům,